I Polsko má svou Prahu. Z varšavských Stínadel se ale pomalu stává lukrativní rezidenční čtvrť
Varšavská městská část Praga leží na pravém břehu řeky Visly a donedávna ještě platila za čtvrť, kde nebylo radno ztrácet ostražitost. Zvlášť cizincům, kteří snadno mohli nabýt dojmu, že se ocitli v ghettu. Od roku 2010 se ale prostory dodnes často ještě nesoucí stopy druhé světové války mění. Z Pragy se stává lukrativní čtvrť a její kouzlo cihlových činžáků, tmavých dvorků a chaotických bazarů mizí. Už roky se ho snaží přes vzpomínky pamětníků zachytit projekt Praga Gada.
„Lidi tu žili pospolu. A teď nemluvím o pokrevním příbuzenství, ale o spojení, které vytvářelo to místo. O sousedských vztazích,“ popisuje atmosféru varšavské Pragy Przemysław Olszewski, zakladatel projektu Praga Gada.
„Například, když lidi odcházeli ráno do práce, nechávali otevřené dveře. Žádné dítě nemělo hlad, protože když si hrály venku, tak bez ohledu na to, čí děcko bylo, dostalo najíst,“ dodává sběratel vzpomínek pamětníků– dědečků a babiček, co pamatují, jak ulice dlážděné kamennými kostkami osvětlovaly plynové lampy, zatímco na levém břehu Visly už se svítilo elektřinou.
Město ve městě
„Oni spolu i často na chodbách činžáků slavili Vánoce. Protože proč má každý sedět sám ve svém bytě, když můžou být všichni pohromadě. Dnes je to něco nepředstavitelného,“ vypráví Przemysław o časech, kdy „lidé znali své sousedy“.
Čtěte také
Kamenné i dřevěné činžovní domy obývaly rodiny dlouhodobě, i po celé generace. A ještě donedávna tu také nebylo neobvyklé, že i třicetiletí nikdy nebyli na druhé straně Visly, tedy v centru Varšavy. Celý jejich život byl spojený se zchudlou, vždy trochu zapomenutou čtvrtí.
Ta se dnes rychle mění, ale pořád jsou v ní domy s fasádami pokrytými dírami po kulkách z druhé světové války.
Vrabčák místo kanárka
„Důležitým místem pro varšavskou Pragu byl vždy Bazar Różyckiego,“ vypráví Przemysław Olszewski. Představoval pro ně centrum světa, kde se nejen obchodovalo, ale taky se tam tvořila specifická pražská kultura. A specifická kultura nutně vede k specifickým příhodám.
„Děly se tam doslova surrealistické věci. Například jeden umělec, který měl hluboko do kapsy a neměl co jíst, a tak dostal nápad. Začal chytat vrabčáky, které natíral žlutou barvou a pak je na tom bazaru prodával lidem jako kanárky. Oni samozřejmě nevěděli, jak takový kanárek vypadá, a tak nakupovali,“ směje se Przemysław.
Jindy zase takzvaní handlarzy – obchodníci – nabarvili bílou klisnu krémem na boty načerno a snažili se ji prodat zákazníkovi jako valacha vraníka.
Výdobytky socialismu
Na specifický život varšavských Pražanů zavzpomínal v projektu Praga Gada i Boguslaw Homicki: „V socialistickém systému, kde bylo všeho nedostatek, se vyvinuly profese, kterým lidé jinde nerozumí – neví, co znamenají.“
„Třeba jak byl omezený prodej alkoholu, tak vznikla profese meliniarze. Ten prodával alkohol v jakoukoliv denní i noční dobu. A prodával i bimber – černou pálenku, kterou si lidé vyráběli doma. Bohužel prodával i průmyslový líh, který byl škodlivý pro zdraví,“ pokračuje.
„A byli staczy – ti za peníze stáli za jiné lidi ve frontách. A to byly dlouhé fronty. Nebyl jsem staczem, ale jednou jsem stál dva týdny ve frontě na kožich. Taky byli cinkciarzy – ti měnili peníze cizincům. A jak volali ‚Change money‘, tak se jim říkalo činkčaři.“
Se strachem v zádech
Bazar Różyckiego pořád stojí a slouží svému účelu. I když vrabce jako kanárky a klisny jako vraníky už tam koupit nelze. Dodnes si ale svou atmosféru zachovává třeba ulice Brzeska, ke které bazar Różyckieho z jedné strany doslova přirůstá.
„Proslula tím, že v ní nebylo zrovna bezpečno, a dodnes, když do ní vstoupíte, cítíte, že něco není v pořádku. Cítíte, jako kdybyste narušili nějakou osobní sféru. Lidi vás sledují z oken, z branek, a jak vytáhnete foťák, to vás celkem rozhodně můžou poslat do… no, nebudu doslovně citovat, ale zkrátka vám doporučí, abyste se rychle vzdálili,“ usmívá se Przemysław Olszewski z Praga Gada.
Jenže taková Praga poslední desetiletí mizí, ustupuje nové moderní zástavbě. A mizí i původní obyvatelé, kteří už na rostoucí ceny nájmu nemají. Przemysław tak předpovídá, že unikátní atmosféra brzy zanikne.
„Češi jsou víc v pohodě“
Místo má podle něj ale velkou spojitost s českou Prahou. „To, co mají Praha – hlavní město Česka, a Praga – varšavská městská část společného, jsou lidé a jejich, řekněme, epikurejský přístup ke světu. To znamená, že mají odstup,“ zamýšlí se.
Čtěte také
„Já si obecně myslím, že Češi mají určitý odstup od toho, co se děje. Není mezi nimi takové napětí, tolik to neskřípe, jako mezi některými skupinami Poláků. Češi jsou mnohem víc v pohodě. V Polsku to tak nefunguje. Právě kromě varšavské Pragy.“
„Na Pradze žijí lidi s větším odstupem. Ještě donedávna pocházeli z těch nejnižších vrstev. Vždy měli těžký život a hodně zakusili, a tak je jejich přístup k dění hodně chladný. Oni se prostě neúčastní společenských změn,“ shrnuje Przemysław Olszewski.
Jeho projekt Praga Gada zprostředkovává vzpomínky pamětníků nejen přes webové stránky s audio stopami, ale taky prostřednictvím stejnojmenných komiksů. Úplnou novinkou je pak aplikace, která přes mobil přehrává vzpomínky přímo na místech, která jsou s nimi spojená.
Související
-
Dominanta Varšavy je památkou na sovětskou éru. Palác kultury...
Přes šedesát let starý Palác kultury a vědy je nepřehlédnutelnou dominantou centra Varšavy. Polákům ho věnoval Sovětský svaz, ostatně chvíli také nesl jméno Josifa ...
-
Chopinův život je do Varšavy a její historie pevně vepsaný. Jeho lavičky nabízejí odpočinek i hudbu
Varšavu můžete poznat i v doprovodu Fryderyka Chopina. Od roku 2019 jsou tam nainstalované lavičky, které odkazují na místa a hudbu spjatou se skladatelem.
-
Varšavský festival piva boří předsudky, že polské pivo není dobré
Polská pivní kultura vzkvétá a bohatne co do stylů a chutí. Přesvědčit se o tom mohli návštěvníci 16. ročníku Varšavského festivalu piva. Ochutnávala i naše zpravodajka.
