Švédské arktické město Kiruna čeká stěhování. Kvůli těžbě rudy se pod ním propadá zem
Kdysi ho Švédové zvolili nejkrásnější stavbou v zemi. Dřevěný kostel v arktické Kiruně na severu Švédska brzy čeká největší změna v jeho více než stoleté historii. Kvůli těžbě v nedalekém hlubinném dole na železnou rudu se bude muset celý přestěhovat. Stejný osud potká velkou část města za polárním kruhem. Viktor Daněk v Kiruně zjišťoval, jak se na to její obyvatelé připravují.
Kostel v Kiruně je nízký a rozložitý, dřevěnou fasádu má natřenou cihlovou barvou, špičatá střecha se sklání skoro až k zemi a stavba tak připomíná stanovou chýši zdejších domorodých Sámů. Uvnitř protestantsky strohá výzdoba. Žádné výjevy ze života svatých a krucifix, žádné barevné vitráže, jen přirozené světlo, řemeslná krása dřeva a nad prostým oltářem obraz s listnatým hájkem ozářeným shůry.
Nemají na výběr
„Přišla jsem do Kiruny před osmi lety. A je to sen. Miluju hory a tady ve Švédsku i kousek odtud v Norsku jich máme hodně,“ svěřuje se vikářka kostela Lena Tjärnbergová. Bude to právě ona, kdo tady už brzy odslouží poslední bohoslužbu. „Příští rok kostel uzavřeme a rozloučíme se. A až ho o rok později otevřeme na novém místě, bude to velké a bude to krásný den.“
Když dojde řeč na stěhování Kiruny, stejně jako v ostatních se i v ní mísí pocity. Lidé tady totiž vědí, že nemají na výběr. Důl na železnou rudu se hluboko v podzemí zakusuje stále dále pod město. A kvůli nestabilitě hornin se Kiruna propadá.
„Lidé přijali, že se budou muset přestěhovat. Víme, že Kiruna je tady jen díky dolu, a tak nikdo neprotestuje. Jsem smutná, protože je to tady krásné, kostel leží vysoko nad městem, takže máme výhled na hory. Současně jsem ale ráda, že stěhování dá Kiruně další budoucnost.“
Přesun kostela
Kvůli stěhování kostela bude třeba rozmontovat varhany a drobné stavby okolo, včetně zvonice. Šestisettunový kostel ale na speciální tahače naloží vcelku. Zamíří o pár kilometrů dál, k místnímu hřbitovu, který leží na stabilním podloží.
Čtěte také
„To nejsložitější bude zajistit dostatečně průjezdnou trasu, protože kostel má 40 metrů na šířku. Ale půjde to. A pokud by se cokoliv stalo, kostel je dřevěný, takže nebude tak složité ho opravit,“ věří Lena Tjärnbergová.
Přesunul jsem se teď o něco dále, k dolní stanici kirunského lyžařského centra, odkud je krásný výhled na město. Prohlížíme si ho spolu s Florou Nyrsträmovou, která pracuje pro místní úřady. Jejím úkolem je zajistit, aby Kiruna při stěhování nepřišla o lokální paměť.
Něco se vyčíslit nedá
„Hranice rozdělující město je striktní. Když po ní jdete, víte, že vše, co vidíte po levé ruce, čeká demolice, a všechno napravo může zůstat. Samozřejmě se s postupem těžby může v budoucnu ještě změnit. Už teď se stávají případy, kdy měli lidé dovoleno zůstat ještě třeba čtyři roky, ale zjistilo se, že se musí vystěhovat ihned, protože zlomy v podloží postupují rychleji, než jsme čekali.“
Všichni, kdo se musí přestěhovat, mají na výběr. Buď jim státní těžební společnost postaví dům nový, nebo jim vyplatí štědrou kompenzaci. Jsou ale věci, které se vyčíslit nedají. „Nikdo vám nenahradí lásku k domu, ve kterém jste vyrostli nebo vychovali své děti. Nebo třeba chcete bydlet ve starém domě, ale už to nepůjde,“ přibližuje Flora.
Stěhování Kiruny započalo už před lety. Postihne celkem šest tisíc lidí. A zhruba kolem 2035 nezbude po staré části města ani stopa. Jak ale říká Flora Nyrsträmová, ze vzpomínek starou část města nikdo nevymaže.
