Tichý protest Rusům přímo pod okny. Varšavská restaurace hrdě třímá vlajku svobodného Krymu
Ernest Suleymanov vyvěsí každý den nad vchod do své restaurace tři vlajky – polskou, ukrajinskou a vlajku Krymských Tatarů. Restauraci Krym otevřel bývalý novinář se svou ženou teprve nedávno. Společně ale v jejích prostorách vytvořili pro sebe a návštěvníky malý svobodný kousek jejich okupované domoviny. Navíc, jak sami říkají, je to i jejich způsob protestu proti okupaci. Restauraci totiž otevřeli naproti ruské ambasádě ve Varšavě.
Když jde člověk Belwederskou ulicí směrem z centra, po pravé straně má velký palác za vysokým ostnatým plotem. To je ruská ambasáda, kolem které vede stezka Obětí ruské agrese.
Na protější straně ulice je na chodníku modrou a žlutou barvou vyvedený velký nápis Sláva Ukrajině. A od něj pár kroků z kopce dál najdete v přízemí žlutého bytového domu restauraci. V okně vedle dveří září do deštivého únorového dne žluto modrý neonový nápis Krym.
Vrátit se domů za tátou
„Restauraci Krym jsme otevřeli před rokem v lednu,“ vypráví majitel restaurace, Krymský Tatar Ernest Suleymanov, který podnik provozuje se svou ženou Elmirou Seit-Ametovou.
„To místo jsem našel náhodou, ale hned jsem věděl, že se restaurace musí jmenovat Krym. Je to takový náš vlastní protest. Ukazujeme nejen ruské ambasádě, ale i celému světu, že Krym nesouhlasí s okupací.“
Ernest v době anexe v roce 2014 na Krymu byl. Veřejně vystupoval proti ruské okupaci, proto nakonec musel ze své domoviny odejít. S rodinou odešli do jiné části Ukrajiny a nakonec se v roce 2019 usadili ve Varšavě. Nevzdává se však naděje, že se na Krym ještě někdy vrátí.
„To bych moc chtěl. Od roku 2014 jsem tam nebyl. Chtěl bych se vrátit domů, kde zůstali moji rodiče. Maminka už bohužel nežije, ale táta ano a říká, že se chce dočkat doby, kdy se mu vrátí syn, snacha a vnuk. Chtěl bych tátu konečně obejmout. Zatím máme kousíček svobodného Krymu tady,“ svěřuje se.
Káva jako na Krymu
Mladá slečna, původem také Krymská Tatarka, nám nese kávu naservírovanou na dřevěných prkýnkách a v měděných nádobkách s madly.
„Kávu je potřeba zamíchat a pak na několik minut nechat stát,“ instruuje mě Ernest. Nápoj pak po jeho vzoru přelévám do malého hrníčku a poslouchám vyprávění o dalších zajímavostech kávové tradice na Krymu.
Čtěte také
„Kávu tu připravujeme tradičním krymskotatarským způsobem, který je teď nově na seznamu nehmotného kulturního dědictví. Nikdy nepřidáváme cukr do nápoje. Naopak vezmeme kousek cukru, namočíme ho ve filižánce a pak ho dáme do pusy a kávu vlastně cedíme skrz něj,“ popisuje Ernest.
„Ty cukrové hrudky se připravovaly taky doma. A já si ještě z dětství pamatuju na staříky, kteří sedávali na dvorcích, povídali si a u toho celou dobu v ručním mlýnku mleli velmi najemno čerstvou kávu.“
Ke kávě patří krymská pachlawa, která je polévaná medovým sirupem a sypaná ořechy. I tu tady připravují.
Kdo nemá rád kávu, může zkusit tradiční čaj s květy zvláštních růží. Jak se od Ernesta dozvídám, ty je potřeba sbírat brzy ráno, kdy jsou ještě poupata zavřená. Dodávají pak zelenému nebo černému čaji zvláštní vůni, a hlavně příchuť na konci.
Okénko do minulosti
Restaurace Krym si zakládá na tom, že nabízí pouze tradiční krymskotatarskou kuchyni.
„Možná, že teď jsme takovými největšími popularizátory kultury Krymských Tatarů. Tady si lidé můžou poslechnout naši hudbu, prohlédnout tradiční věci k přípravě našeho jídla, prohlédnout si grafiky, jak žili Krymští Tataři před deportací v roce 1944,“ vyjmenovává Ernest a upozorňuje na obrazy rozvěšené po stěnách.
Jeho žena Elmira je autorkou některých z nich. Některé grafiky ale maloval její otec, který se inspiroval fotografiemi pořízenými ještě před deportací.
„Támhle je obrázek staré ženy, která vaří kávu v uhlících – ukazujeme tedy i ten tradiční způsob přípravy kávy. A vedle je zase muž s takovou velkou nádobou, co vypadá jako baraban. To je takový buben, ze kterého se dřív prodával na ulici burek. Dospod se dávalo uhlí, aby jídlo zůstávalo horké,“ ukazuje Ernest.
Čtěte také
Jeho restaurace má tak kromě gastronomie ukázat i kulturu východoevropského národa, který ať už pod Sovětským svazem, nebo pod současnou ruskou okupací musí bojovat o svou svobodu a existenci.
Čeburek je poklad
A místo je to populární, stalo se z něj takové centrum krymskotatarské kultury. Belwederská ulice není jednou z nejrušnějších, lidé sem ale chodí speciálně kvůli restauraci Krym. Nejen kvůli neobyčejnému příběhu jejího vzniku, ale taky atmosféře a hlavně jídlu.
A tak na závěr ochutnávám ještě poklad krymskotatarské gastronomie – čeburek. „Je to nejtradičnější jídlo Tatarů. Žádné tajemství v tom není, jen mouka, voda, cibulka, sůl, pepř a maso. Ale musí to být dobré maso,“ zdůrazňuje Ernest.
„Když máte dobré maso, dochucovat ho nepotřebujete. A musíte ho taky samozřejmě připravovat s láskou,“ dodává a ukazuje mi způsob, jak pokrm na Krymu jedí – ne příborem, ale rukama.
Čeburek tu připravují v malé kuchyňce smažený nebo nasucho na pánvi – s hovězím nebo jehněčím masem, s rajčaty, sýrem a mátou. A kromě něj i další jídla, za kterými sem lidé přijíždějí z celého světa, aby při návštěvě vstřebali i trochu – jak Ernest říká – atmosféry svobodného Krymu.
Související
-
Ukrajinští Krymští Tataři se s ruskou anexí poloostrova...
Muslimští Krymští Tataři nežijí jen na Krymu, ale jedna z komunit se usadila i na jihu Ukrajiny, v těsné blízkosti poloostrova. Z několika ospalých vesnic v okrese ...
-
Rusové necitlivě rekonstruují historický Chánský palác na Krymu
Moskva na Krymu investuje a staví, ne vždycky to ale místní lidé vítají. Třeba jako obnovu jedné z nejcennějších památek poloostrova, Chánského paláce v Bachčisaraji.
-
Podnikat a přitom kritizovat poměry na Krymu? Majitel zoo plné lvů bojuje o její udržení
Kde mimo Afriku můžete vidět desítky lvů a tygrů pohromadě? Jedna ze specializovaných zoologických zahrad existuje v Bělogorsku na Ruskem zabraném Krymu.
