ABS letos slaví 35 let. Jak s ním správně brzdit?
Nové auto bez ABS už dnes nekoupíme. Tak zvaný systém jízdní stability je povinný ve všech nových autech schvalovaných do provozu už rok a půl. Zkrátka, nové auto bez systémů, které přispívají k větší bezpečnosti, už dnes nepořídíme. Jejich historie se ale začala psát už před čtvrt stoletím.
Systém jízdní stability vznikl na základě už používaných systémů. Základem bylo a je dodnes ABS, které bylo poprvé představeno v sériovém autě v roce 1978.
„To byl systém protiprokluzový ASR, který přišel do série v roce 1981 a následovala závěra diferenciálu se zkratkou ASD, představená v roce 1985,“ dodává z historie Jan Kuhn z Mercedesu, tedy automobilky, která všechny tyto systémy začala používat jako první na světě.
Paradoxem je, že ESP se původně vůbec takto nejmenovalo. „Systém ESP se původně jmenoval zkratkou FDR a prvně byl představen v březnu 1994 v severním Švédsku,“ vysvětluje Jan Kuhn.
O jeho rozšíření se pak postaral nechvalně známý „losí test“ nového Mercedesu třídy A o tři roky později. Málokdo ovšem dnes vůbec tuší, co ve svém autě má. A když tuší, tak neví, jak to funguje a jak mu ten který systém pomáhá.
„Doporučuji každému, přečíst si chytrou knížku v autě a elektroniku v autě nevypínat – nechat všechno fungovat tak, k čemu to bylo vyrobené,“ doporučuje instruktor bezpečné jízdy Stanislav Procházka.
A i když víme, jak to funguje, mnozí z nás jsou pak v praxi překvapeni. S projevem ABS se totiž řada z nás seznámí až ve chvíli, kdy je pozdě, a pak se lekne.
„Většina lidí žije v domnění, že když začne ABS pracovat, je to cítit, pedál začne vibrovat, trošku propadne nebo ztuhne – už brzdím, už to funguje. Nestačí, že ABS klepe, že je aktivní, ale čím víc se systém projevuje, tím víc je potřeba na brzdu tlačit,“ popisuje Stanislav Procházka.
A pak je tady zmíněný stabilizační systém, nejčastěji se ukrývající za zkratkou ESP. Ten dostává nepřetržitě informace o chování auta a přiblíží-li se auto hranici fyzikálních zákonů, bleskově zasáhne. Nás ani nemusí zajímat, jak to funguje. Důležitější je systému pomoc.
„Je potřeba autu předními koly ukázat, kam chcete, aby jelo. Při smyku přední nápravy neřídit víc – tam kam chci jet, tam to jede. Při smyku zadní nápravy – kam chci, tam řídím, to znamená kontra,“ dodává Stanislav Procházka.
Musíme dát zkrátka najevo, kam chceme jet, a co vlastně chceme. Neměli bychom ale zapomínat na to, že asistent je pomocník. Ne ten, který za nás všechno udělá. Fyzikální zákony platí pro všechny.
