Dnešní technika dokáže zmapovat doslova každý centimetr zeměkoule. Jak se to dělá?
Dnešní svět si už nedokážeme představit bez navigace. Máme ji v telefonech, v autech nebo si kupujeme přenosné navigační přístroje. Jejich největší slabinou jsou ale vždy samotné mapové podklady. Proto se doporučuje je alespoň jednou ročně aktualizovat. Samotní výrobci navigací proto neustále mapují měnící se dopravní situaci po celém světě. Po silnicích celého světa tak neustále krouží speciální auta, která doslova skenují každý centimetr svého okolí. My jsme se jedním takovým autem svezli.
Na letišti nedaleko Mnichova Hradiště před námi stojí obyčejná Škoda s belgickými značkami. I když, až tak obyčejná není – na její střeše je jakási podivná konstrukce zakončená rotující hlavicí.
„Hlavní roli hraje takzvaná Lady Back. Je to kamera neustále skenující prostor 360 stupňů okolo auta. Měříme i nadmořskou výšku. Pak máme tři lasery, dva přijímače signálu GPS, které stanoví přesnou polohu auta s přesností na jeden centimetr,“ popisuje Jakub Urbánek, který s tímhle autem mapuje Evropu. Přijímám jeho pozvání a čeká nás krátká projížďka. V interiéru je samozřejmě přenosná navigace, ale také rozměrný tablet s potřebnými programy.
„Než vyjedeme, musíme spustit tři programy, nejprve Lady Back Control a ještě další dva. Spustím první session, každá trvá 30 minut. Každých 30 minut se spustí další katalog s novými daty.“
Vyjíždíme a na displeji tabletu se začínají objevovat první údaje, a že jich je. „Každých sedm metrů kamera na střeše vyfotí okolí auta. Z toho pak vzniknou 3D mapy tak, jak jsme například zvyklí z Google Street. Současně zaznamenáváme GPS údaje a další data. Můžeme zmapovat prakticky cokoliv, ale záleží na zadání. Máme pět stupňů – v prvním mapujeme jenom dálnice, v pátém i ty nejmenší komunikace."
Místo zadních sedadel je malé výpočetní centrum. Jen harddisky pojmou 3 TB dat. A Jakub je dokáže při své práci zaplnit za čtyři dny. Dnes je krásné slunečné počasí, ale i mapování okolí má svá omezení.
„Záleží to na tom, kolik je světla. Když je takhle krásně mohu jet po dálnici i 130 km/h, ale jak se počasí zhorší, musím jet pomaleji a pomaleji. Když například začne zapadat slunce, přístroje mi řeknou, že mohu jet osmdesátkou, a když se opravdu zešeří, je maximální rychlost třeba jen pouhých padesát. Když je tma nebo prší, tak mapovat nemůžeme. Je to jako s fotografováním. Čím méně světla, tím je potřeba delší expozice a za špatných podmínek bychom nic nezaznamenali a za deště nám zase vadí kapky vody na kameře i na laserech,“ popisuje Jakub Urbánek, který vede opravdu hodně kočovný život. Vždyť za jediný měsíc zmapuje na 15 tisíc kilometrů evropských silnic. A stejně brázdí Ameriku, Afriku nebo Asii, jeho kolegové po celém světě.
