Historie „espézetek“
Víte, co mají společného kočáry, hlavní dopravní prostředek ještě v 18. století a současná auta? Pokud vás nic nenapadá, pak vězte, že je to snadná rozpoznatelnost. Tak jako kočáry byly kdysi označovány erby svých majitelů, tak i dnes díky firemním nápisům na autech můžeme už z dálky snadno zjistit, že k nám jede třeba pekař, stěhovák anebo zástupce telefonní společnosti. Narozdíl od kočárů ale auta musejí mít i svou registrační značku. A kupodivu, jejich historie je mladší než éra automobilismu.
Především proto, že jejich majitelé žádné značky nechtěli.
"Vozy byly technicky tak odlišné, že se nadaly přehlédnout. Pokud bylo v kraji například 10 aut, všichni si pamatovali, že tento Laurin & Klement patří například panu Benešovi, atd," přibližuje Petr Marinov, autor zajímavé publikace o Historii SPZ u nás.
Z dostupných pramenů je zřejmé, že první systém registračních značek byl spuštěn 7. ledna 1906. Základem byla bílá podkladová barva, na kterém bylo jedno písmeno, odpovídajícího regionu a jedno až tři čísla. A kupodivu se tento rakousko-uherský model u nás používal až do roku 1932.
"Byl barevně v obráceném pořadí, bílé znaky na černé ploše, a vytvořil zkratky pro jednotlivé země: Č (Čechy), M (Morava), S (Slovensko) a P (Praha). Byla to přirozená řada čísel 1 - 99.999."
A to vydrželo až do druhé světové války, přičemž protektorátní registrační značky se po odstranění nacistických symbolů používaly ještě rok po válce. Zvyšující se počet aut znamenal také vyšší nároky na tvorbu poznávacích značek, až to dopadlo tak, že ze značek vydaných mezi roky 1953 až 60 se nedalo vyčíst vůbec nic. Ani odkud auto pochází.
"Přišlo třeba číslo OE 0328 a všichni na to koukali, co to je. Nikdo nevěděl, že se jednalo se osobní vozidlo z Prahy."
Zásadní z hlediska historie našich registračních značek je rok 1960, kdy byly jednotlivým okresům přidělena písmena. Od té doby například Praha používá A a zároveň se značky začaly dělat ve snadno zapamatovatelných blocích, tedy například OPB 15 31. Musím říct, že to byl i systém naučný, protože díky těmto značkám jsem se jako dítě naučila rozlišovat okresy a zařazovat je do jednotlivých krajů. A tak je mi možná jako mnohým líto, že současné registrační značky využívají šest čísel a pouze jedno písmeno označující příslušný kraj.
"Když jede kolem auto s registrační značkou 1M 1234, říkáte si, že bude nejspíš z Moravy, z Olomouce, ale to je všechno. Jestli se jedná například o Vsetín, to se nedozví ani samotný policista."
Jedna věc ale přetrvává celé to století - čísla se neopakují. Vždy se vydává ucelená řada značek a i když vozidlo je sešrotováno a značka přestává platit, pak se do oběhu nevrací. Každá se může vozit pouze na jediném typu auta. Podle současného zákona se tabulky na autech jmenují registrační značka, ovšem tak jim říká málokdo. Už 55 let jim totiž nikdo neřekne jinak než espézetka. Ale proč právě tak?
"Tuším, že do té doby se to jmenovalo Poznávací rejstříková registrační značka, ale stát chtěl nějakým způsobem zdůraznit vlastnictví značky a dát jí nějaký význam. Je to prostě lidový výraz."
Protože zvyk je železná košile.
