Je pravda, že nás moderní auta dokážou ochránit v jakékoliv situaci?
Psal se rok 1978 a v autech se poprvé objevil systém ABS. O 25 let později ho má už každé nové auto. Dnes už však pomáhají řidičům v kritických situacích i dalšími systémy. A je jich stále víc. Sami prodejci nás pak leckdy přesvědčují, že dnešní vozy za nás vlastně vyřeší úplně všechno. To není pravda.
ABS, ESP, DSC, parkovací asistent, radar udržující bezpečnou vzdálenost a takto bychom mohli pokračovat ještě hodně dlouho. Je však třeba vědět, že seberychlejší počítač zákony fyziky nepředělá a auto se ke stromu leckdy řítí nevyhnutelně jako Newtonovo jablko k zemi. Na druhou stranu jsou umělé elektrony zpravidla rychlejší než ty v lidském mostu. Proto základní rada po koupi nového auta s elektronikou zní takto.
„Doporučuji každému přečíst si chytrou knížku v autě a elektroniku v autě nevypínat, nechat vše fungovat tak, k čemu to bylo vyrobené,“ radí Stanislav Procházka ze zdokonalovacího centra řidičů na Polygonu Most.
Je potřeba vědět, co v autě máme a hlavně jak, kdy a za jakých podmínek to funguje. Rizikem však je, si na pomoc systémů zvyknout. Často jejich zásah ani nepoznáme, a tak prostě postupně jedeme rychleji a rychleji, když auto přeci tak hezky sedí.
„Pocitově se vozidlo chová stabilněji, člověk později cítí, že se s autem začíná něco dít, v lidech to vyvolává pocit, že si s tím mohou něco dovolit, ale i v tomto případě platí fyzikální zákony,“ varuje Stanislav Procházka. Nejdůležitější je vždycky člověk. „Stabilizační systém pomáhá auto usměrnit, když se začíná někam smekat, ale také tam je potřeba, aby člověk dodržel nějaké zásady, aby řídil auto tak, aby mu jelo, kam on chce,“ upozorňuje.
Pro auto vybavené elektronikou platí také to, že bychom vždy měli na volné ploše vyzkoušet, jak se auto chová, aby nás třeba nezaskočilo, jak se na pedálu brzdy projeví například práce ABS – vědět co nás kdy čeká. Slovo asistent není synonymem pro zachránce a jsou situace, kdy ani sebelepší systém pomoci nemůže nebo na ně není schopný reagovat.
