Krize se nevyhýbá nikomu z nás
Krize má mnoho podob a bojuje se proti ní na různých frontách. U nás se tím už 20 let zabývá například občanské sdružení Remedium. To také uspořádalo celorepublikovou konferenci. Na přednáškách, workshopech a seminářích se tam téma krize probíralo ve vztahu ke všem věkovým skupinám – od dětí přes teenagery až po seniory. Spektrum účastníků bylo široké. Sešli se tu jak odborníci pracující s lidmi v krizi, tak pracovníci integrovaného záchranného systému, kteří se s krizí setkávají i při hromadných neštěstích, jako jsou povodně, a také zástupci Charity a Diakonie.
Ano krize může potkat i Vás a pak se můžete obrátit třeba na linku důvěry. Ty fungují od 50. let minulého století. První založil anglikánský kněz Chad Varah, aby sloužila jako prevence sebevražednosti, která byla tehdy v Londýně velmi četná. A kdo volá na linky důvěry dnes, řekne odborná garanta linek důvěry Daniela Vodáčková:
Daniela Vodáčková: „Na linky důvěry pochopitelně také volají lidé, kteří bilancují svůj život, ale je mýtem si představovat, že jsou ve většině. Je jich pár do roka. Tou hlavní skupinou lidí, kteří volají, jsou lidé, kteří chtějí řešit především svoje vztahové problémy a nějaké aktuální starosti, které se týkají také rodiny, ale také třeba osamělosti nebo zaměstnání.“
Ovšem určit rozhraní toho, co je ještě starost a co už je krize, to musí volající sám. Krize se však odráží i na našem těle. Jak reagujeme, popíše psycholožka Yvonna Lucká:
Yvonna Lucká: „Když se dostaneme do stavu, který můžeme označovat jako krizi, tak pro tu situaci je příznačné, že se začnou dít zvláštní věci, např. že mozková kůra jde do útlumu a není tak přítomná, aktivní, jak bychom si i často přáli, a že to, co je hodně přítomné, je tělové prožívání a emoční prožívání. Moje rada profesní je, dávat na tenhle aspekt pozor a eventuálně trošku se seznámit s možnostmi krizových malých pomocí, které využívá tělo. Pro ty, kteří krizí procházejí, protože to se nevyhýbá nikomu z nás, je na tělo dávat pozor, pečovat o něj. Je to jeden z nejlepších nástrojů, jak se z krize dobře dostat, opečovat tělo.“
Krizi známe nejen ekonomickou a osobní, ale i psycho-spirituální, kdy zápasíme o víru, naději a lásku. Jak ji vnímá evangelický farář Pavel Pokorný?
Pavel Pokorný: „Nevnímám ani tak moc krizi hodnot, jako spíš obrovský potenciál v lidech, že je tam pořád touha nespokojit se s tím propadem a s tou beznadějí a jít nějak dál a ptát se, hledat.“
A v čem podle něj tkví naděje víry?
Pavel Pokorný: „Pro mě je spíš jakási zkušenost, kterou člověk čas od času udělá, kdy mu svitne, že vlastně aniž si to vyřešil, aniž to našel, nebo má to hotové, tak najednou si ale uvědomí, že je nějakým způsobem nesen. Něčím byl podržen, a to bych řekl, že je asi ta naděje víry.“
Krize nás potkává nejednou v životě. Je nějaký jednoduchý recept jak se z ní dostat? Opět psycholožka Daniela Vodáčková:
Daniela Vodáčková: „Lidstvo je vybaveno mechanismy, jak si pomáhat v krizi od prehistorie. Já si myslím, že každý z nás ovládáme takové postupy přátelské a rodinné a podpůrné. No a potom je tady tedy ta vrstva specialistů, kteří svoje postupy prohlubují. Nemám jednoznačný recept na to, jak si pomoct v krizi, nebo jak druhému člověku pomoct v krizi, ale myslím si, že je vždycky výhodné zapojit ty přirozené mezilidské mechanismy, které jsme nezapomněli.“
