Martin Macek: Už zdálky jsem hrozil
Na Rallye Dakar 2007 se dnes nezávodí. Ne, že by soutěžící měli volný den, ale jedenáctá etapa z Némy do Ayounu dlouhá 280 kilometrů totiž nemá žádný měřený úsek. Jednoduše řečeno, jde jen o přejezd konvoje mezi dvěma mauretánskými městy. Potěšitelné je, že se po odjetých více než 6 000 kilometrech v 10 etapách dá říct, že se Čechům daří.
Například Aleš Loprais s Tatrou je v hodnocení kamiónů na 5. místě a jeho odstup od 3. příčky není ani půl hodiny. Příjemným překvapením je i počínání Martina Macka v kategorii motocyklů, kterému jako nováčkovi v konvoji Rallye Dakar patří velmi dobré 18. místo celkově. A jak přiznal v rozhovoru reportéra Radiožurnálu v konvoji soutěže Jana Říhy v cíli včerejší 10. etapy v Némě, sám to nečekal.
"Jsem nadmíru spokojen, průběh soutěže je nad moje očekávání. Ze začátku jsem počítal s umístěním okolo 40. nebo 50. místa, ale všechno jsem vsadil právě na začátek celé soutěže a taktika mi vyšla. Rozjel jsem si to tedy skvěle a pokud tady v Africe neuděláte chybu, jako třeba já včera, když jsem spadl z motorky, tak máte velmi reálnou šanci udržet se špičkou krok."
V deváté etapě se ti stala taková dost kuriózní věc s dotankováním paliva. Popiš nám, co se stalo?
"Na 1. kontrolním bodě jsem se dával dohromady po pádu, protože jsem měl celý obličej od krve, a tak jsem netankoval. Po příjezdu do 2. časové kontroly, kde byla tankovací zóna, mě okamžitě odchytli maršálové, otevřel jsem jim nádrž a čekal jsem, že mě natankují. Oni kolem toho prošli, nenatankovali a zavřeli mi víko od nádrže. To já jsem samozřejmě nemohl čekat, a tak jsem automaticky nasedl a vyrazil do etapy. Po asi 10 kilometrech se motorka najednou zastavila, takže jsem zjistil, co se děje. Přepnul jsem si tedy na rezervu a co nejpomaleji jsem se vracel zpět. Asi jeden a půl kilometru před tankovací zónou mi ale došel benzín úplně. Naštěstí jel kolem David Pabiška, který mě alespoň chvíli táhnul, ale nechtěl jsem ho zase tolik zdržovat ve "speciálce", tak jsem posledních 500 metrů motorku tlačil. Už zdálky jsem pak na ně hrozil a oni pochopili, o co se jedná, a běželi mi naproti s kanystry."
Řekni nám z pohledu motorkáře, který jede mezi 20 nejlepšími, co prožíváš a na co si musíš dávat pozor?
"Nejdřív jsem si myslel, že to bude takový výlet, ale rychlost je opravdu taková, že by se to dalo srovnat se závodem endura, kde se ale jezdí kolem 250 kilometrů denně, a ne nějakých 400 nebo i 500 kilometrů v měřeném úseku. To vám pak nezbýva ani čas na pití nebo na krátkou zastávku kvůli otření brýlí. Jede se prostě pořád, neustále musíte dávat pozor, a v takových rychlostech pak jde i o život."
Když jsem s tebou mluvil v Tan Tanu po 5. etapě, tak jsi měl jasnou strategii: držet pořád plyn a držet se čela startovního pole. Teď už je ale situace trochu jiná, nezbývá už tolik kilometrů do cíle, a tak mě zajímá, jestli se tvoje taktika třeba nezmění?
"Samozřejmě, je na mě velký tlak jak z domova, tak i od mých kamarádů, kteří mi prostřednictvím zpráv radí, ať už zpomalím, abych se postavil na cílovou rampu. Důvod je ten, že mám od belgické Yamahy skvělou nabídku, že pokud dojedu do cíle do Dakaru, tak na příští rok mám s nimi zajištěnou smlouvu. To bude pro mě asi svazující, ale nechci nechat nic zadarmo, takže spíš pojedu pořád stejně s tím, že budu více opatrný."
Zítra 29. ročník slavné pouštní soutěže pokračuje 11. etapou z Ayounu do Kayes dlouhou 484 kilomterů, při které konvoj definitivně opustí území Mauretánie a přesune se do Mali.
