Muzikoložka Zuzana Jurková pravidelně spolupořádá Letní školy romské hudby
Vysokoškolská pedagožka Zuzana Jurková se jako etnomuzikoložka zabývá romskou hudbou. Je například editorkou knih Romská hudba na přelomu tisíciletí a Cesty romské hudby, a také organizátorkou mezinárodní Letní školy romské hudby.
Docentka Zuzana Jurková vystudovala etnologii a muzikologii a v současné době vede Institut etnomuzikologie na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy. Ten se zaměřuje na hudbu menšin, takže nezřídka se tam přednáší i o romské hudbě.
„My máme jednak takové přehledové kurzy, jako třeba kurz Lidová hudba Evropy, a tam tu romskou hudbu občas zapasováváme do kontextu té které oblasti. Druhá věc je, že mám specializovaný kurz Hudba Romů, což je běžný semestrální kurz.“
Zuzana Jurková se ve spolupráci s festivalem Khamoro podílí na organizování dvou typů letních škol romské hudby.
„To, čemu říkáme Malá letní škola, je vždy jednou za dva roky a sjíždí se na něj studenti z celého světa, letos tu například byli ze sedmi zemí. To trvá vždy týden po dobu trvání Khamora: dopoledne máme přednášky, odpoledne bývají nějaké workshopy – některé jsou speciálně pro naši letní školu a jiné jsou součástí Khamora, a večer chodíme na koncerty.“
Kromě toho existuje ve spolupráci s univerzitou v Pittsburgu ještě Větší letní škola.
„Jejich studenti přijížděli, první část byla společná při Khamoru, kde se spojili s našimi studenty. A potom jsme ještě cestovali za Romy v nejbližších zemích. Takže první rok jsme byli v Polsku a na Slovensku, a druhý rok jsme byli v Maďarsku.“
Počet studentů letní školy je omezený.
„My to obvykle omezujeme dvaceti. Co se týče přednášek, tak tam samozřejmě není důvod počet omezovat. Ale co se týče workshopů a setkávání s někým dalším, a speciálně s Romy, tak nám to přišlo sociálně neúnosné, když přijela nějaká velká skupina takových relativně bohatých, všemi možnými technologiemi vybavených cizinců do romské komunity - to působilo jako zoo. A my jsme si řekli po tom prvním roce, kdy nás bylo asi 24, že to takhle nejde, a tu terénní část opravdu omezujeme.“
Počet účastníků se omezuje i pro workshopy, aby si všichni mohli zamuzicírovat společně s Romy.
„To je zásadní věc, že se na workshopech musí účastníci zapojit. Když jsme měli ten poslední kurz s Fečovci, tak to bylo moc pěkné a už samotná příprava na ten kurz skvěle fungovala jako boření všech stereotypů a mýtů, poněvadž já jsem napsala, že to bude společné muzicírování, ale že se nevyžaduje žádná zvláštní hudební kompetence. Potom mi paní Fečová poslala noty, a už i to studenty vyděsilo. Ale nejvíc je vyděsila tím, že tam připsala: ‘Ze stupnic si nedělejte žádné starosti, když tak to posuneme tam, kam bude potřeba.’ A to je samozřejmě pro středně klasicky vzdělaného českého muzikanta úplně noční můra, protože není schopen transponovat z F-dur do E-dur nebo něco podobného. Ale krásně to vyvracelo takovou tu představu o romských muzikantech jako dětech přírody, kteří jen improvizují ze srdce a nepotřebují k tomu nic.“
Říká docentka Zuzana Jurková.
