Neslyšící lidé se můžou živit řízením auta. Jsou vnímaví
Při řízení je nerozptyluje hudba, spolujezdci ani žádné telefonáty. Řeč je o neslyšících řidičích, kteří nejsou na českých silnicích výjimkou. Jak lidé, kteří neslyší, vnímají provoz kolem sebe? Omezuje je jejich handicap? A jak vypadá výcvik neslyšících v autoškole?
Za volant svého auta každý den usedá také 26letý Vojta. O sluch tento sympatický mladík přišel, když mu byly tři roky. To, že je neslyšící však za volantem nebere jako handicap. Jízda autem ho dokonce živí. Vojta pracuje jako taxikář. „Co se týká řízení auta, tak myslím, že slyšící i neslyšící řidiči jsou na tom úplně stejně. Necítím se nijak handicapovaný tím, že neslyším,“ ze znakového jazyka tlumočí Marie a jejím prostřednictví se Vojty dále ptám.
Jak v provozu vnímáte vozy s majákem – sanitky, hasiče nebo policii? „Hodně pozoruji chování ostatních řidičů. Když vidím, že se chovají nějakým způsobem, tak ihned pochopím. Rozhlédnu se a už vidím to auto a zachovám se tak, aby mohlo projet.“
Když někdo udělá v provozu něco, co se nemá a vás to rozčílí. Jak reagujete, jak mu to dáte najevo? Nějakými gesty nebo zmáčknete klakson? „Když už k takové situaci dojde, tak vím, že většina lidí je slyšících. Stáhnu okénko, a buď použiju gesta, nebo i hlas a na reakci vidím, že se ten člověk otočí, že mě slyší.“
Co se týče výuky neslyšících v autoškole, tak je podle instruktorky Marcely Krejzové stejná jako u slyšících uchazečů. „Ona je v podstatě stejná, jenom intenzivnější. A tím, že neslyšícím bylo ubráno na jednu stranu, tak jim bylo i přidáno. Oni jsou nesmírně vnímaví, vnímavější než my všichni dohromady.“ Auto s neslyšícím řidičem je označené. Na zadní části vozu je nalepená modrá značka se symbolem ucha, které je přeškrtnuté bílou čárou.
