Oslava čtvrt století mostu Antonína Zápotockého, tedy Barrandovského mostu, právě dnes!
3. listopadu roku 1988, tedy před 25 lety, byl slavnostně otevřen Barrandovský most. Byla tím dokončena třetí celostátní stavba mládeže, kterou byla takzvaná jižní cesta. Dnes už si bez tohoto spojení obou břehů Vltavy pražskou dopravu ani neumíme představit.
Plány na přemostění Vltavy právě v těchto místech spatřily světlo světa už po 1. světové válce. Tehdy se dokonce uvažovalo o dvou mostech v různých výškách. Jeden měl spojit Dívčí hrady s Kavčími horami, druhý pak Hlubočepy s Braníkem. Po 2. světové válce vzniklo dalších 13 projektů, ale až v roce 1976 se rozhodlo o dnešní podobě mostu a o dva roky později začaly přípravné práce. 20. září roku 1983 byla zprovozněna jižní část a o pět let později 3. listopadu celý most. Nemohli u toho chybět tehdejší stranické špičky, včetně generálního tajemníka komunistické strany Milouše Jakeše a ani mikrofon tehdejšího Československého rozhlasu.
„Náš nejvyšší stranický představitel teď právě přestřihl pásku s dnešním datem a uvedl tak celý tento mostní komplex do provozu. Stavbaři tady splnili sdružený socialistický závazek a odevzdávají nám řidičům celé dílo v hodnotě půl druhé miliardy korun o osm měsíců dříve,“ popisoval právě z tohoto místa reportér Stanislav Benda, který ocenil i ojedinělost této stavby navržené architektem Karlem Filsakem a inženýry Jiřím Hejnicem a Pavlem Triplem.
„Most Antonína Zápotockého je unikátní architektonický skvost – je to soubor 15 mostů o celkové délce téměř dvou kilometrů. Nejdelší je rampa K pro spojení Barrandov-Smíchov, na které je tato slavnost. Měří 377 metrů,“ říkal Stanislav Benda.
Tehdy asi ještě nikdo netušil, že o dva roky později jméno dělnického prezidenta z názvu mostu zmizí, a že o 20 let později tudy projede takřka 140 tisíc vozidel denně. „Celý tento mostní komplex je velice dobře značený, co se dopravy týče, ale i přesto vám radím, abyste tudy jezdili mimořádně opatrně. Nejsme totiž na takovýto mimoúrovňový systém zvyklí,“ upozorňoval Stanislav Benda.
Od té doby jsme si zvykli a málokdo, kdo tudy projíždí, si uvědomí, že Barrandovský most je určen také chodcům nebo cyklistům, anebo zaregistruje plastiky sochaře Josefa Klimeše na jeho předmostích – na levém břehu betonové mísy nazývané „Krmítko pro slony“, a tady na pravém břehu plastiku „Rovnováha“ přezdívanou „Červ dobyvatel“.
