Pět čísel a písmeno – záchrana na železničním přejezdu
Je to možná k neuvěření, ale průměrně každých 1200 metrů kříží silnice železniční trať. Celkem to znamená více než 8 tisíc přejezdů a tedy i kritických míst. Jen letos na nich zahynulo 9 lidí, i když v posledních letech se počet tragických nehod na přejezdech snižuje. A kupodivu i díky jedné drobnosti – očíslování jednotlivých přejezdů.
„Musím říct, že se to osvědčilo, byl to dobrý nápad, dokonce to po nás převzali i Slováci,“ pochvaluje si generální ředitel Správy železniční dopravní cesty Jiří Kolář jednoduchý systém, jak zabránit nehodám na přejezdech, jehož základem je očíslování jednotlivých přejezdů.
„Mnohdy je řidič dezorientovaný a popisuje, kde na silnici stojí a policie špatně odhaduje, na jakém místě se nachází. V minulosti se stalo, že jsme zastavili vlak na jiné trati, protože řidič nedokázal místo dostatečně popsat. Teď jednoznačně řekne číslo a naši dispečeři přesně vědí, kde se přejezd nachází,“ vysvětluje Jiří Kolář.
Na lince 112 mají dispečeři seznam všech přejezdů i nádraží, takže vědí, komu přesně zavolat, aby nepustil vlak na koleje, kde nuceně zastavilo auto. Najít číslo přejezdu – například P 12345 – není složité. Je napsané na zadní straně výstražného kříže nebo skříně, kde jsou světla.
Systém začal fungovat zhruba před třemi lety a už loni a předloni se počet mimořádných událostí na přejezdech dostal pod 200 případů. Loňských 26 obětí je nejnižší číslo za posledních deset let. „V 99,9% případů za komplikace mohou řidiči automobilů. Porucha zabezpečovacího zařízení je pouze zbývající jedna desetina.“
Paradoxně nejvíce tragických nehod se stává na světelných přejezdech bez závor. Snad si řidiči aut říkají, vždyť to ještě stihnu, než přijede vlak. Jenže občas to bývá jejich poslední myšlenka.
„Při tom nárazu dojde i k částečnému odmrštění zpět. Auto zůstane zafixované pod vagonem celou částí motoru, ale vesměs se stává, že lokomotiva přetáhne auto do kolejiště – 200-300 metrů – tam už je deformace opravdu velká,“ jak ví velitel pražské hasičské jednotky SŽDC Václav Mlejnský.
A když auto po nárazu s lokomotivou začne hořet, pak posádka nemá šanci. „Auto začne hořet, když ho lokomotiva na přejezdu tlačí před sebou několik set metrů, než dobrzdí – třením dojde samotnému hoření auta. Posádce uvnitř už nepomůžete. Lepší je snažit se zachránit strojvedoucího z lokomotivy, která může také začít hořet.“
Řidiči by si totiž měli uvědomit to nejpodstatnější: „To, co houká na kolejích, není sova,“ jak říká hasič Jan Zach.
