Povinné zaplatí havarijní
189 majitelů nabouraných vozidel už několik týdnů řeší, jak zaplatit opravu svého auta. Ano, přesně tolik se jich totiž srazilo v polovině března na dálnici D1 na Vysočině. Někteří už mají své auto opravené, jiní čekají na výrok policie o vině. Ne vždy je to ale potřeba.
Nehoda z 20. března nemá v naší historii obdoby. Do té doby havarovalo nejvíce 116 vozidel na dálnici D5 před Prahou v roce 2000. Tentokrát se ale konečný součet zastavil na 189 vozidlech, které se srazily celkem v 85 samostatných nehodách. Poučení z minulosti se tedy při řešení nehody pojišťovnám hledalo, hledá a bude hledat těžko.
"V minulosti jsme se sice setkali s řetězovými dopravními nehodami, ale většinou zůstala auta po nehodě stát za sebou jako vláček, takže bylo jasné, že někdo má rozbitou přední část vozu, jiný zase zadní. Tato nehoda byla ovšem velmi atypická v tom, že auta byla po nehodě poskládána naprosto nerovnoměrně, a tím je velmi složitě, kdo komu a jak ublížil. To je ale velmi podstatné pro výplatu náhrady škody z povinného ručení," vysvětluje Václav Bálek z České pojišťovny.
Proto je potřeba vždy poskytnout té své pojišťovně všechno co máme k dispozici, což platí obecně.
"Budeme vycházet jak z policejních protokolů, z výpovědí svědků nebo z fotodokumentace. Pokud má někdo fotografie pořízené přímo z místa nehody, a to i třeba z mobilního telefonu, tak je určitě uvítáme. Všechny tyto informace totiž ve finále pomohou k vyřešení této situace."
Mnozí v takovýchto případech čekají až na konečný verdikt policie o vině, ale to prodlužuje opravu auta. V určitých případech to má jednoduché řešení.
"Výhodnější je uplatnit náhradu škody z havarijní pojistky, pokud ji má samozřejmě uzavřenou. Pokud je v roli poškozeného, tak z povinného ručení bude jeho část refundována. Nepřijde tedy ani o bonus, ani o spoluúčast."
A pozor! Jsme-li přesvědčeni o své nevině, musíme tuto skutečnost uvádět ve všech dokladech, aby pojišťovna mohla škodu nahradit z povinného ručení viníka, ať je pojištěn u kterékoli pojišťovny. Výsledkem této konkrétní hromadné nehody je nakonec to, že se pojišťovny sešly a začaly dávat dohromady mechanismus náhrady škody pro takovéto případy. Obdobně je tomu například v Rakousku, kde to vždy řeší jedna pojišťovna a následně si to pak vyřídí s ostatními.
