Rallye Dakar 2017 - Ročník utopený v bolivijském bahně
Pořadatelé 39. ročníku nejtěžšího motoristického maratonu na světě lákali na tři jihoamerické země. Argentinu, Bolívii a Paraguay. Ta oslavovala svou dakarskou premiéru, jenže v ní závod jen startoval a při první etapě se přesunul rovnou do Argentiny. Srdcem závodu ale tentokrát byla Bolívie, ve které se utopily stovky závodních kilometrů.
S nadsázkou se tento dakarský ročník dá nazvat polovičním. Místo čtyř tisíc kilometrů v závodním tempu museli jezdci zvládnout zhruba polovinu. Pořadatelé totiž do ostrých kilometrů ž před startem započítali i takzvané neutralizace, tedy přejezdy mezi dvěma měřenými úseky. Ale hlavně kvůli počasí museli velmi často etapy zkracovat a dvě úplně zrušit.
Poprvé na dakarské stroje zapršelo už na slavnostní startovní rampě v paraguayském Asunciónu. To byl ale jen lehoučký náznak toho, co přijde v Bolívii. Paraguay si Rallye Dakar moc neužila, jela se tam jen první krátká měřená etapa. Devětatřiceti kilometrový prolog ale vlil českým fanouškům do žil mega dávku optimismu. Nejrychlejší v hodnocení kamiónů byl Martin Kolomý s Tatrou. Úspěch tatrovek roudnického Buggyra týmu podtrhl čtvrtým místem Aleš Loprais, který se po dvou ročnících za volanty kamiónů zahraničních značek vrátil ke kopřivnickému kamionu.
Češi mohli mačkat palce celkem čtrnácti strojům: šesti motorkářům, třem čtyřkolkářům, jednomu autu a čtyřem kamionům. Hned ve druhé etapě jsme ale přišli o prvního zástupce v soutěži – nováčka na motorce Lukáše Kvapila. Armádní sportovec, který absolvoval i zahraniční misi v Afghánistánu, nejdřív na trati tři hodiny pomáhal zraněnému italskému kolegovi. V obrovském vedru ale ztratil spoustu sil. Ty mu pak chyběly ke zvládnutí rozbité trati od strojů, které ho předjely. Lukáš si při nehodě poškodil ramenní kloub a zlomil nos. V argentinské nemocnici pak leželi s Italem vedle sebe. Brzy skončil i rychlý asistenční kamion MAN pro tatrovky Buggyra týmu a speciál Ford Raptor Martina Prokopa řízený Karlem Trněným.
Kroupy a blesky
Od třetí etapy se začala nad Rallye Dakar stahovat mračna. Motorkáře a čtyřkolkáře přepadla v argentinských horách bouřka. Padaly při ní velké kroupy a létaly nebezpečné blesky. Jeden z nich zasáhl slovenského jezdce Ivana Jakeše, který skončil v péči lékařů. I přes dočasné problémy s viděním i sluchem a po důkladném vyšetření se rozhodl pokračovat v závodě. Ten ale kvůli pozdější havárii nakonec stejně nedokončil. Další úspěch si druhým etapovým místem připsal Martin Kolomý, který se dokonce na chvíli ocitl ve vedení hodnocení kamiónů. Jenže po přičtení tříminutové penalizace za překročení povolené rychlosti při přejezdu spadl na druhé místo.
Přejezd do hornaté Bolívie znamenal další českou ztrátu. Pětinásobný vítěz kategorii čtyřkolek Josef Macháček najel ve vysoké rychlosti na velký kámen a havaroval. Kvůli zraněnému ramenu nedokončil svou oslavu šedesátých narozenin, jak nazval svůj dakarský návrat do sedla čtyřkolky už před startem závodu. Podobný osud v této etapě potkal i obhájce prvenství mezi motorkáři Australana Tobyho Price a v kategorii aut Španěla Carlose Sainze jedoucího s Peugeotem.
Zrušená etapa
První bolivijský bivak v Tupize byl plný prachu poletujícího ve větru. Znatelně se ochladilo. Tak o sobě dávaly vědět podmínky v nadmořských výškách mezi třemi a pěti tisíci metry, kde se mělo závodit. Ono se tam i závodilo, ale málo. Bolivijskou část Rallye Dakar totiž doslova pohltila voda. Kvůli přívalům deště a bouřkám musela být zkrácena pátá a úplně zrušena šestá etapa s cílem v hlavním městě La Paz. Bivak v Oruru se s vydatným deštěm během dne změnil v bažinu, ve které se topila zázemí jednotlivých dakarských týmů. Pořadatelé v noci dokonce evakuovali novináře, kteří chtěli přečkat mokrou noc v tiskovém stanu, do kterého ale také zatékalo. Ráno potom pomáhala těžká stavební technika vyprošťovat zapadlé doprovodné vozy mnoha týmů z hlubokého bahna.
Blížila se polovina závodu. Porce závodních kilometrů chyběla spoustě jezdců včetně Martina Prokopa, který jel svůj druhý Dakar. S novým speciálem Ford Raptor se chtěl z druhé desítky průběžného pořadí probojovat do první. Auto vzniklo úpravami speciálu Miroslava Zapletala. Prokop zvolil motor z Fordu Mustang, který ve druhé etapě doslova přežil svou smrt. Chlazení zalepené bahnem totiž nefungovalo a provozní teploty se vyšplhaly na destruktivní hodnoty. Český pilot měl rozpálené i pedály, na kterých málem neudržel nohu. Motor to ale jako zázrakem dal a až do konce závodu spolehlivě fungoval. Čelo závodu aut opět obsadily dominantní Peugeoty a dvě velké dakarské hvězdy z Francie Sebastian Loeb a Stephane Peterhansel.
Štěstí zavrhlo Tatry s českými piloty Kolomým a Lopraisem. Stíhaly je různé technické problémy. Lopraisovi opakovaně přestávala při závodě fungovat pumpa servořízení, což znamenalo nejen nebezpečí ale i velkou časovou ztrátu. Mechanici pro druhou polovinu rallye závadu vyřešili montáží staršího typu pumpy. České kamiony Tatra už ale ztratily kontakt se špičkou závodu. Naopak nahoru v pořadí se postupně prokousával Martin Macík s Liazem. Nejrychlejším českým motorkářem byl po polovině závodu Ondřej Klymčiw s Husqvarnou, který se tak úspěšně vrátil do závodu po loňském těžkém pádu a vážném zranění kyčle i pánve. Čeští fanoušci si ještě před dnem volna škrtali dalšího českého jezdce, nováčka na čtyřkolce Tomáše Kubienu. Jeho stroj odmítl poslušnost.
Město v oblacích a maraton
Po zrušené šesté etapě se konvoj Rallye Dakar přesunul v nesoutěžním tempu do La Paz. V nejvýše položeném hlavním městě na světě byl v plánu nedělní volný den. Bivak byl situován na zdejší vojenskou základnu vyzdobenou starými zbraněmi včetně tanků a děl. Ale počasí dál trápilo dakarské účastníky, kteří i v La Paz museli čelit prudkým srážkám a bahnu. Druhá část 39. dakarského ročníku začala maratonskou etapou, která byla opět zkrácena kvůli rozmáčené trati. Cílový bivak měla na další vojenské základně, tentokrát v bolívijském Uyuni, kde se všichni soutěžící museli obejít bez svých servisních asistencí a byli odkázáni jen sami na sebe. Místo v zázemí svých týmů spali společně ve velkých noclehárnách s palandami. Uyuni bylo posledním bolívijským cílovým městem. Osmou etapou s cílem v Saltě se soutěž vracela do Argentiny.
Kdo čekal, že návratem z hor do Argentiny problémy s počasím pominou, ten se šeredně mýlil. Mohutný sesuv půdy po prudkých deštích zatarasil cestu soutěžnímu i doprovodnému konvoji při dojezdu do bivaku v argentinské Saltě. Na trase uvízly závodní i doprovodné stroje. Motorky a auta nakonec mohly úsek objet jinou cestou se zajížďkou dlouhou dvě stě kilometrů, první z nich se ale do bivaku v Saltě dostaly až pozdě večer. Objízdná trasa ale nebyla vhodná pro těžší nákladní auta. Pořadatelé kvůli tomu zrušili devátou etapu, která měla být nejdelší z celé soutěže. Dali tím možnost dakarskému konvoji, aby se během dne seskupil v dalším bivaku v Chilecitu.
Proto se stala nejtěžší dakarskou etapou tohoto ročníku ta s pořadovým číslem 10. Na cestě do San Juanu museli soutěžící překonávat rozbitou trať mezi křovinami, ale hlavně zvládnout navigační labyrint, který připravil tvůrce trati Španěl Marc Coma, vícenásobný dakarský vítěz na motorce. A k tomu všemu se teplota vyšplhala nad 40° Celsia. Těžké podmínky ale skvěle zvládli motorkář Ondřej Klymčiw i Martin Prokop v kategorii aut. Oba si devátým etapovým časem polepšili v celkové pořadí, stejně jako Aleš Loprais pátým místem mezi kamiony. Naopak Martin Kolomý musel spravovat svou Tatru přímo na trati a ztratil při tom víc než tři hodiny.
Poslední bivak rozbila Rallye Dakar v Rio Cuartu. V celém konvoji už bylo znát uvolnění, že se blíží konec náročného ročníku sužovaného rozmary počasí. Zatímco někteří pořadatelé už popíjeli víno, týmy připravovaly techniku na poslední krátký okružní měřený úsek okolo Rio Cuarta a následný dojezd na cílovou rampu v Buenos Aires. Krátká rychlostní zkouška posledního dne už s pořadím nijak výrazně nezamíchala.
Konečně cíl
Do cíle dojelo deset českých strojů z původních čtrnácti na startu v paraguajském Asunciónu. Motorkář Ondřej Klymčiw překvapil vynikajícím jedenáctým místem v absolutním pořadí (poskočil na něj po penalizaci jednoho ze soupeřů), stejnou příčkou potěšil i Martin Prokop v hodnocení aut se svým vlastním speciálem. David Pabiška dokázal s motorkou dojet do cíle svého desátého dakarského ročníku z deseti účastí. Králem mezi motorkáři se poprvé stal Brit Sunderland s KTM. Naopak rekordní třináctý dakarský triumf vybojoval Francouz Peterhansel s Peugeotem. Kategorii kamiónů vyhrál Rus Nikolaev na Kamazu. Do desítky nejrychlejších se vešly dva české nákladní vozy: sedmá Tatra Aleše Lopraise a desátý Liaz Martina Macíka.
Leden 2018 bude pro Rallye Dakar výjimečný. Pojede se jubilejní 40. ročník. A pořadatelé si musí být vědomi toho, že ten letošní se příliš nepovedl. Bolívie prostě není nejen kvůli neodhadnutelnému počasí vhodnou zemí pro hlavní část závodu. Ředitel Rallye Dakar Étienne Lavigne k tomu řekl, že vidí budoucnost slavné soutěže v návratu do Chile a Peru, ale prý může navštívit i nové jihoamerické země jako Ekvádor nebo Kolumbii. Trasu nového dakarského ročníku by měli organizátoři oznámit v březnu.
Češi na Rallye Dakar 2017:
Motorky:
11. Ondřej Klymčiw
34. Milan Engel
45. David Pabiška
68. Petr Vlček
82. Rudolf Lhotský
Lukáš Kvapil – nedojel
Čtyřkolky:
12. Zdeněk Tůma
Josef Macháček – nedojel
Tomáš Kubiena – nedojel
Auta:
11. Martin Prokop
Kamiony:
7. Aleš Loprais
10. Martin Macík
15. Martin Kolomý
Karel Trněný – nedojel
