Řidičské průkazy dostávají motoristé už 130 let
Přesně před 130 lety - tedy 1. srpna roku 1888 - udělila správa německého města Mannheim první písemné povolení k řízení automobilu na veřejných cestách. O jeho vydání nepožádal nikdo jiný, než sám konstruktér Karl Benz považovaný za vynálezce automobilu.
V roce 1888 to bylo teprve dva roky od chvíle, kdy si právě Karl Benz nechal patentovat svůj motorwagen, tedy motorový vůz. A v té době pochopitelně nic jako řidičské oprávnění neexistovalo. Jenže kvůli neustálým stížnostem obyvatel Mannheimu na hluk motoru a zápach výfukových plynů, sám Benz správu města o vydání písemného povolení řídit svoje auto na veřejných cestách požádal.
Oni mu ale nevydali řidičský průkaz, tak jak ho známe dnes. Jak vypadal, nám vysvětlil pracovník Muzea Karla Benze v Mannheimu. „Byl to jenom list papíru, nebyl to žádný řidičský průkaz, ale prostě jen dopis, kde byla informace o tom, že může řídit auto. “ To co dnes považujeme za řidičské oprávnění, začali poprvé vydávat až v roce 1903 v tehdejším Prusku.
Motoristé museli mít oprávnění k řízení už na přelomu 19. a 20. století, i když tehdy ještě tolik aut nejezdilo. Podle některých údajů ještě v roce 1900 bylo na území celého Rakouska-Uherska pouze 90 aut. Postupně jich ale přibývalo a vzrůstal taky počet nehod - tehdy totiž neexistovala žádná pravidla silničního provozu. Auto mohl řídit kdokoliv.
Ve Francii se proto rozhodli, že za volant si může sednout jenom muž starší 21 let, ale až po složení řidičské zkoušky. Tu řidiči poprvé absolvovali v Paříži 14. srpna 1893 a je zajímavé, že už tehdy měla teoretickou, praktickou a technickou část.
Ještě než vznikly řidičské průkazy, provoz na území tehdejšího Rakouska-Uherska upravovaly různé vyhlášky a taky předpisy. Jako třeba ten "O jízdních silostrojích" z roku 1905. Řidiči získávaly tzv. vůdčí listy. Až v roce 1935 byl přijat zákon o silničním provozu na území Československa, který už obsahoval i novou úpravu o výcviku řidičů motorových vozidel.
