Rozhovor: Prokop si první Dakar užil
Martin Prokop byl na Rallye Dakar nejrychlejším Čechem v kategorii aut. Jako nováček ale zažil spoustu komplikací včetně dvou nehod. I tak si první dakarský ročník užíval plnými doušky. A celkové čtrnácté místo bere při premiéře jako úspěch.
Úspěch nejen u argentinských, ale i českých fanoušků má Martin Prokop v cíli Rallye Dakar. Poprvé Dakarská rampa.
M. P.: Je to nádherný pocit. Na druhou stranu je mi líto, že už to končí. Tak dlouho se na to těšíme a připravujeme, a najednou je to pryč. Tak to mě mrzí, že zítra ráno už nebudu skákat do závodního auta. Ale bylo to pro mě úžasných 14 dní, obrovský zážitek a jsem vážně šťastný, že jsem mohl být součástí toho kolotoče.
Co si z vašeho prvního ročníku Rallye Dakar budete nejvíc pamatovat?
M. P.: Asi si to po cestě domů budu muset všechno sepsat, protože těch zážitků bylo hodně. Začalo to úspěchem, potom hned karambolem, sháněním skla, dalším karambolem. Největší zážitek byly ale rozhodně ty duny a písky. Nekonečné boje s autem, kopáním, s tím, dostat se do cíle, když už má člověk černé myšlenky. Tyhle věci by bylo škoda zapomenout.
Dun jste se bál právě nejvíc. Jel jste bez toho, že byste se s tím autem pořádně svezl. Jak Toyota fungovala po celou Rallye Dakar?
M. P.: Auto jako takové fungovalo skvěle, a je vidět, že je hodně silné, na to co všechno jsme mu udělali. Rallyové auto by to nepřežilo. Ty nárazy, jaké jsme dostávali, by pro auto v rallye byly devastační a tady to neznamená nic. To pro mě bylo nejtěžší – jet ve volném terénu, na písku, na kamenech, v dírách. To jsem v životě nedělal. Poprvé jsem s autem skákal do řeky, vyskakoval z řeky, to jsou věci, které se v normálním životě závodního jezdce nedějí, a když se dějí, tak je to špatně. Když s WRCčkem spadnete do řeky, tak je průšvih jako vrata. A tady na Dakaru je to naprosto banální věc, která se stane xkrát za erzetu. Nových věcí bylo strašně moc.
