Sedím na plynu a je mi dobře
Stačí chvilka nepozornosti, vařící jídlo sfoukne plamen a netrvá dlouho a výbušná směs je na světě. Nebo stačí zanedbat údržbu karmy, plynového kotel či kamen a neštěstí je na světě. Není divu, že k zemnímu plynu chováme respekt. Přesto se stále více rozšiřuje i v autech. Představa, že si sedneme na natlakované láhve a vydáme se s nimi do současného provozu je pro mnohé docela děsivá. Jak je to s bezpečností takových aut?
Zatímco benzín a propan-butan řadí hasiči do první třídy nebezpečnosti, pak naftu do třetí a zemní plyn dokonce až do čtvrté. Pro představu, zápalná teplota zemního plynu je oproti benzínu dvojnásobná. Vzhledem k plynnému skupenství jsou ale samozřejmě auta na zemní plyn uzpůsobena i z hlediska bezpečnosti.
"Palivový systém vozidel na zemní plyn je několikanásobně jištěn, od samotného zásobníku a tlakové láhve až ke spalovacímu prostoru. Dá se tedy považovat, že vozidla na zemní plyn jsou bezpečnější než benzínová," vysvětluje Pavel Novák z Pražské plynárenské.
Dobře, ale i auta na zemní plyn bourají.
"Pokud nastane nějaká nehoda, potom celý systém je jištěn několikanásobným ventilem, kde jsou pojistky jako nadprůtoková, tepelná i tlaková."
Může také dojít k deformaci tlakové láhve a zvýšení tlaku.
"V případě porušení palivové soustavy nebo potrubí ventil okamžitě reaguje a soustavu uzavře."
Při nehodě, ale nejen při ní může dojít k požáru auta. I na to je pamatováno.
"Je tam tepelná pojistka, tzv. Woodův kov, která reaguje na teplotu asi 100 stupňů. Jakmile je teplota vyšší než 100 °C, kov se roztaví a uvolní vypuštění plynu do atmosféry."
Navíc silnostěnné tlakové láhve prochází řadou zkoušek, které jsou přísnější než u tenkostěnných nádrží na kapalná paliva.
