Studenti střední zdravotnické školy pomohli při vážné nehodě
Dnes začal celosvětový týden bezpečnosti, který vyhlašuje OSN prostřednictvím Světové zdravotnické organizace. Tentokrát se zaměřuje na bezpečnost chodců. Není divu, každou čtvrtou obětí dopravních nehod je u nás i ve světě právě chodec. Svědčí o tom i příběh, který se odehrál na konci dubna na severu Čech.
„Maminka mě učila, že první půjde ona a podívá se. Nebo že se máme zastavit a rychle se podívat přes auto.“ To ovšem v ranním shonu zapomněli ve středu 24. dubna před osmou hodinou ráno udělat dvě děti na čtyřproudé Palackého ulici v Chomutově.
„V jednom proudu zastavil pick up a v druhém proudu řidička nezastavila. Vyšli dvě děti – 9 letý chlapec a 11 leté děvče,“ popisuje Soňa Valušková ředitelka chomutovské Střední zdravotnické školy. Právě její žáci byli také na cestě do blízké školy.
„Šli jsme z autobusového nádraží do školy a viděli jsme, jak na ulici leží dvě děti, asi po dopravní nehodě. Vůbec jsme nevěděli, co se tam děje a automaticky jsme tam běželi,“ přibližuje dramatické chvíle Michaela Hertlová. Na rozdíl od dospělých začalo šest dívek a jeden chlapec okamžitě zraněným pomáhat, včetně Renaty Polkové.
„Šla jsem za chlapečkem, ptala jsem se, co ho bolí. Hned jsme mu dali první pomoc. Nejdůležitější u dětí je psychika – musí se pořád uklidňovat. Říkat jim, že to bude dobré,“ dodává Michaela Hertlová. Zatímco David Šiman telefonoval se záchrannou službou, dívky bez váhání poskytoval první pomoc.
„Děti učíme, že u sebe mají nosit gumové rukavice, takže rovnou otevřeli batohy a rukavice vyndali a začali zachraňovat – to mě velmi potěšilo. Jedna dívka požádala projíždějící řidiče, aby vyndali autolékárničku. Velice kvalifikovaně poskytli první pomoc,“ říká Soňa Valušková.
Dospělí zatím jenom postávali okolo a vše nechali na studentech. Ti se poté vydali do školy. „Když bychom šli domů, asi bychom nad tím přemýšleli. Ve škole jsme byli mezi lidmi a mohli jsme to probrat mezi sebou,“ vzpomíná Michaela Hertlová.
Následně je ještě vyděsila fáma o tom, že chlapec svým zraněním podlehl. Ta se ovšem naštěstí ukázala jako falešná. Od té doby se všem události toho rána stále honí hlavou, ale i dnes by reagovali stejně. „Nelituju ničeho. I kdybychom udělali něco špatně, tak jsem na rozdíl od dospělých, aspoň pomohli,“ upozorňuje.
A co by těm, co tehdy ráno stáli okolo nebo se do takové situace někdy dostanou, vzkázali? „Aby se nebáli pomoct – to je to jediné, co v tu chvíli můžou udělat. Nebát se a jít do toho, tím nikdo nic nezkazí, i když dítě budou jenom držet za ruku,“ dodává Michaela Hertlová.
A tak devítiletý chlapec i jedenáctiletá dívka díky rychlé pomoci Michaely, Marie, Lenky, Renaty, Gity, Davida a Ivany budou po doléčení zranění opět běhat s úsměvem do školy.
