Sv. Anežka vstoupila do našich dějin pevným krokem
Svatá Anežka Česká je jednou z nejvýraznějších přemyslovských postav a také nejušlechtilejších žen naší historie. Je známá jako osoba duchovní, řeholnice a abatyše kláštera, který sama založila. Vážena je pro své křesťanské ctnosti a rozsáhlou charitativní činnost. Její význam státnický je nedoceněný dodnes.
Nejen křesťané, vnímají spojitost svatořečení Anežky České 12. listopadu 1989 se sametovou revolucí 17. listopadu. Zajímavý projekt k osmistému výročí jejího narození inicioval někdejší ministr školství, kněz, bohemista a lingvista prof. Petr Piťha. V průběhu tohoto roku bylo v rámci projektu instalováno po celé ČR 14 soch svat0 Anežky.
Zatím poslední byla odhalena v úterý v klášteře v Doksanech, kde Anežka žila od 6 do 9 let. Mimořádnému okamžiku byl přítomen i biskup František Lobkowicz, opat strahovského kláštera Michael Pojezdný a také iniciátor akce prof. Petr Piťha.
Duhovní a mravní odkaz Anežky je pro naše dějiny nepominutelný. Avšak má co říci i dnešku.
Petr Piťha: „Je to postava, která vstoupila do našich nejmodernějších dějin velmi pevným a silným krokem, takže se mi zdálo, že je škoda, když ta společnost na to zapomněla a rozběhla se často dost nešťastným směrem od toho, co ta Anežka říká.“
Projekt začal na jaře celostátní výtvarnou soutěží pro děti a výstavou nejlepších prací ve staroboleslavské galerii Crux. Otevíral ji Petr Piťha.
Petr Piťha: „Je to takové po všech stránkách zajímavé, protože ty oslavy začínaly otevřením výstavy dětských kreseb, takže první, kdo přišel k té Anežce, byly děti. A dneska se skloníme před jejím dětstvím.“
Pak se do projektu zapojila i Střední průmyslová škola kamenická a sochařská v Hořicích a tak je každá socha žákovským dílem. Kde už sochy stojí, to připomene ředitel školy Josef Machovec.
Josef Machovec: „Je to budova Senátu, Arcibiskupský palác, tam je basreliéf, ale je to třeba Nemocnice Karla Boromejského v Praze, Nové Dvory, Dětský domov pro děti s mentálním postižením a řada institucí, které mají cosi společného s institucemi, které Anežka zakládala.“
Busta v Doksanech zpodobuje tvář řeholnice při modlitbě vzhlížející k nebi a dobře koresponduje s naladěním sester, které v doksanském klášteře žijí.
Sestra Benedikta: „Pro nás to je taková v podstatě i hmatatelná připomínka, že tady byla, protože my tady vlastně nemáme žádné jiné nějaké doklady nebo dokumenty, památky na tu její přítomnost, akorát se o tom pouze ví z pramenů historických. Jsme moc rádi.“
Říká sestra Benedikta a připomíná mi spojitost svatořečení Anežky České 12. listopadu 1989 se Sametovou revolucí. V Doksanech žije sedm sester premonstrátek. Jaká je náplň jejich řehole?
Sestra Benedikta: „Řád byl založený svatým Norbertem ve 12. století a ten náš doksanský klášter byl vlastně takový protějšek vůči mužskému klášteru na Strahově. Naší náplní je především život v modlitbě, protože my jsme kontemplativní klášter.“
Dodává sestra Benedikta. Jak k nám promlouvají svatí, tak na to jsem se ještě zeptala Petra Piťhy:
Petr Piťha: „Já se domnívám, že Anežka jako každý velký vzor a každý světec neustále tiše hovoří. Ona bude hovořit právě tak, jako kos na jaře zpívá - bez ohledu na to, jestli najednou z ničeho nic není deset pod nulou a nenapadlo patnáct centimetrů sněhu. On zpívá z vnitřní nutnosti ohlásit jaro. A tak ta Anežka mluví.“
