Tak jezdili naši pradědečkové
Život motoristův, to jsou samé předpisy, nařízení, pravidla. V dnešní době jich je tolik, že se ani nenadějeme a přestupek je na světě. Navíc se tak rychle mění, že sami odborníci mají problém se v nich leckdy vyznat a nám obyčejným smrtelníkům vysvětlit, co v které situaci máme dělat. Ale nezoufejte. Provoz na našich silnicích, i když tehdy spíše polních cestách, začal být svazován už před více než 140 lety.
V roce 1866 byl vydán Řád policie pro království České. Morava zase měla Předpis pro neerární silnice markrabství moravského, a do třetice platil Řád policie silniční pro veřejné neerární silnice vojvodství slezského. Základem byla jízda vlevo.
"Veškeré povozy bez rozdílu mají, pakliže zvláštní okolnosti výjimku nepožadují, na každé silnici jezděti po levé straně dráhy vozové, vlevo vyhýbati, vpravo předjížděti a vozům předjíždějícím anebo protijedoucím bez všelijakého zdráhání ustoupiti," cituje právník Zdeněk Svátek.
Už tehdy ale pamatovali na to, že politici, jak nám dodnes dokazují, jsou si v provozu rovnější než ostatní.
"Vozům, v kterých jedou členové nejvyššího dvora (císařské rodiny), musí vyhnouti každý povoz, byť by při tom musel opustit levou stranu dráhy."
Tehdejší pravidla samozřejmě nepočítala s automobily, ale s tehdejšími dopravními prostředky.
"Předpis co nejpřísněji zakazoval řidičům spáti při jízdě na vozech. Práskání v uzavřených osadách je nadobro zakázáno, na silnici mimo osadu bylo možné práskat bičem pouze tehdy, když kolem nejede povoz nebo když se kolem nežene dobytek."
Ke sjednocení předpisů v rámci Evropy došlo až v roce 1909 v Paříži, kdy byla stanovena základní pravidla pro šířící se automobily.
"Řídící páky automobilu musí být umístěny tak, aby s nimi řidič mohl jistě zacházet, aniž by se tím odvrátila jeho pozornost od cesty."
A bylo samozřejmě pamatováno i na řidiče.
"Podle 1. mezinárodní úmluvy z roku 1909 musel řidič automobilu mít takové vlastnosti, které skýtali dostatečnou záruku pro veřejnou bezpečnost. Dále v ní stálo, že řidiči automobilů se musí řídit podle místních zvyků, nikoliv podle celostátních předpisů."
Kdyby to tak bylo dnes. Možná bychom bez všech těch značek, semaforů a nařízení jezdili pomaleji, s větší rozvahou, a tedy i bezpečněji.
