Aleš Loprais krotí na Dakaru žízeň, jak může
Bojovat na rallye Dakar o nejvyšší příčky znamená také trpět. I při obrovském horku v kabinách aut posádky málo pijí, aby nemusely zastavovat na záchod a přijít tak o drahocenné sekundy. Týká se to pochopitelně i posádky nejúspěšnějšího českého kamiónu v dosavadním průběhu letošního ročníku. Po třetí etapě patří Aleši Lopraisovi celkově třetí místo těsně za vedoucími kamazy.
Loprais však dobré umístění na úvod soutěže nepřeceňuje, jak se svěřil v rozhovoru s Janem Říhou. „Zatím to jede perfektně, ale jsme teprve na začátku, takže to nic moc neznamená. V prvních třech etapách odpadlo zhruba deset kamiónů, navíc při docela těžkých nehodách. Musíme se držet vpředu, ale zároveň neudělat chybu, což se s ostrou rallyovou jízdou často neslučuje. Každopádně bojujeme dál,“ říká Loprais.
Na prvních etapách rallye je argentinská příroda pro kamióny asi dost zrádná. „Je to krásný kus země, ale tyto etapy nejsou zrovna vhodné pro kamióny. Téměř nic tam nezískáte, naopak můžete hodně ztratit. To nás potkalo v minulém roce, kdy jsme odstoupili z druhého místa, což bych rozhodně nechtěl zažít znovu. Na Dakaru si však nikdo nemůže být jistý svým umístěním, než projede cílovou čáru, protože stačí drobná technická závada, navigační chyba nebo neukázněnost pilota a je po závodě. Takže jsme vlastně pořád na začátku,“
V Argentině se venkovní teploty šplhají až 35 °C. Kolik máte v kabině tatrovky? „Odhaduji tak 50 až 55 °C, ale pro mě je to navíc nepříjemné v tom, že máme nově nehořlavé spodní prádlo, kromě toho samozřejmě kombinézu a kuklu, dále síťky v oknech a hlavně žádnou klimatizaci. Za jízdy trpíme jako psi, ale přistoupili jsme na to dobrovolně (smích).“
Jak řešíte pitný režim v rychlostních zkouškách? Pijete, nebo to necháváte až na přejezdy? „V průběhu etapy jsem doposud vypil čtyři litry vody a zatím to jde – mám na mysli, že nemusím na toaletu a všechno vypotím. Ovšem jakmile přijdou 600 nebo 700 kilometrů dlouhé pouštní etapy, asi nebudu moct přímo úměrně vypít deset nebo dvanáct litrů vody, protože není nic horšího, než když máte před sebou ještě pět hodin jízdy, chce se vám na záchod, ale nemůžete zastavit, protože honíte každou minutu. Budu se snažit vystačit se čtyřmi litry tekutin na pět až šest hodin ostré jízdy.“
Josef Kalina, váš letošní navigátor, jezdil v minulosti v kabině kamiónu s vaším strýcem a několikrát s ním také vyhrál. Jak jste si navzájem sedli, vzhledem k tomu, že Pepa je přece jen trochu starší škola? „Pro mě je prioritou, že svou práci odvádí skvěle a že je v kabině dobrá nálada. To je opravdu důležité. Padli jsme si do noty se vším všudy, protože řešíme i běžné záležitosti v životě a na spoustu věcí máme společný pohled. Díky tomu se nám podařilo utvořit dobrý tým,“ popisuje Aleš Loprais.
