David Pabiška to na Dakaru tentokrát oslaví
Rallye Dakar dnes vyvrcholí závěrečným ceremoniálem v argentinském hlavním městě Buenos Aires. Všichni závodníci, kteří zvládli trasu dlouho devět a půl tisíce kilometrů Argentinou a Chile, při něm vyjedou před diváky na cílovou rampu. Budou mezi nimi i tři české stroje z původních dvanácti na startu.
Počtvrté v řadě si tyhle okamžiky slávy vychutná nejlepší český motorkář na loňském i letošním Dakaru David Pabiška.
Davide, jaký byl 33. ročník? Těžší než ten minulý? „Člověk po dojezdu většinou cítí, že to byl ten nejtěžší ročník, ale ono se to nedá říct tak jednoduše. Tento ročník byl postaven trochu jinak. Ze začátku jsme jeli lehčí etapy a ty těžší pořadatelé přesunuli až do druhé části závodu. Tam to byl pak doslova masakr,“ řekl Pabiška našemu reportérovi Janu Říhovi hned za průjezdem cílové pásky.
Loni jste dojel na 26. místě, letos to bylo místo jednatřicáté. Jste spokojen? „Určitě. Letos jsem na motorce skoro neseděl, protože jsem po operaci, takže jsem naprosto spokojen. Trochu se obávám, až bude někdo hodnotit můj výkon po návratu domů, proto bych chtěl z tohoto místa vzkázat, že je důležité si nejdříve uvědomit, jak náročná tato soutěž je. Pro mě je důležité, že si dál prožívám svůj sen, který mi pomáhají naplňovat moji dobří přátelé v našem týmu.“
Kdybyste se ohlédl za právě skončeným ročníkem, co se vám vrylo do paměti nejvíc? „Bohužel jsem podcenil to, čeho jsem se nejvíc obával, přejezd And. Nahoře bylo –10 °C a já trpěl. Ráno jsem si říkal, že to nějak přežiju. Taky jsem to přežil, ale nestihl jsem start, protože jsem jel pomalu, abych tolik nemrznul. Příště už musím mít speciální oblečení, ochranu na ruce a lepší overal, ne jen lehkou pláštěnku.“
Jízda na motorce obnáší sem tam nějaký pád. Jak se vám dařilo v náročném jihoamerickém terénu držet se řidítek? „Celkově se hodně padá v dunách, protože místní písek je tak jemný, že často na něj najedete předním kolem a už letíte přes řidítka. S tím člověk nic neudělá. Většinou jsou to však pády v menších rychlostech, takže nejsou tak nebezpečné. Jakmile člověk spadne ve vyšší rychlosti, například ve stokilometrové, tak to je průšvih. Samozřejmě jsem se bál pádu na tvrdém povrchu, ale toho jsem se naštěstí vyvaroval. Jednou jsem spadl pěkně do měkkého v řečišti a podruhé v jemném písku fesh-fesh přímo před kamerou.“
Rallye Dakar máte úspěšně za sebou, takže můžete slavit. Po tak strastiplné cestě je jasné, že nějaká sklenka se určitě vypije. Na kdy máte naplánovány oslavy? Ještě dnes po dojezdu, nebo to necháte až na zítra po slavnostním ceremoniálu? „Letos jsem se zavázal k tomu, že to konečně oslavím. Už jsem dojel Dakar počtvrté v řadě a pokaždé to skončilo se slovy ‚musíme to pak pořádně oslavit‘. Jenže člověk je potom tak rozlámaný, že na to nemá ani sílu, ani čas.“
„Od sponzora jsem dostal jednu lahvinku, takže určitě nějaká sklenka padne, ale myslím, že to bude jen jedna a všichni budeme spát na stole,“ uzavírá rozesmátý a šťastný David Pabiška po dojezdu poslední třinácté etapy z Córdoby do Buenos Aires.
