Jaroslav Valtr: na Dakaru jsem si splnil dvacet let starý sen

16. leden 2012 13:00

V peruánské Limě včera skončil 34. ročník rallye Dakar. Náročnou trať Argentinou, Chile a Peru dlouhou po dodatečných úpravách trati 8300 kilometrů zvládli v premiéře i dva čeští piloti kamiónů. Tomáš Vrátný s tatrou dojel osmnáctý a Jaroslav Valtr s liazem dokonce dvanáctý.

„Jsem překvapen, jak jsou tu lidé milí a příjemní, chtějí se fotit. Cítím se tu velmi dobře, protože nám připravili výbornou atmosféru,“ popsal Jaroslav Valtr svoje pocity při přejezdu cílové rampy našemu reportérovi Janu Říhovi přímo v kabině liazky.

Byla to sice vaše premiéra za volantem liazky, ale určitě se dá hodnotit pozitivně. Nebo máte jiný názor?

„Moje tajné přání bylo umístit se v první desítce, ale když si člověk uvědomí, co se mohlo stát, jsem rád, že to tak dopadlo. Trochu mě mrzí začátek soutěže, kdy jsme občas zůstávali stát na trati – někdy to bylo mojí vinou, jindy nás zastavily technické problémy. Ale to je prostě Dakar.“

Jak fungovala spolupráce s Davidem Pabiškou jako navigátorem? David přesedl z motorky do kabiny závodního kamiónu pro letošní ročník.

„David má spoustu zkušeností a vedl mě téměř přesně. Každý samozřejmě někdy udělá chybu, to se stává, ale opravdu jsem byl překvapen, jak dokáže terén číst. Kamión sice neumí řídit, ale přesně ví, kudy ho má vést. Zejména v dunách jsem byl ze začátku nervózní a chvílemi jsem měl i strach, ale zvládli jsme to. Naštěstí jsme se ani jednou nepřevrátili.“

Kdy přišel nejtěžší moment na Dakaru?

„Největší krizi jsem měl asi na začátku, kdy bylo na autě pořád něco porouchané a v celkovém pořadí jsme se propadali na zadní příčky. V tu dobu jsem neměl zrovna příjemné myšlenky a ptal jsem se sám sebe: co jsem komu udělal. Potom se to však zlepšilo, začali jsme se posunovat pořadím směrem nahoru a jízda nás začala bavit. A když jsme se začali přetahovat o místa s těmi nejlepšími, byl jsem spokojen, protože tak jsem si závod původně představoval.“

Liaz posádky Valtr, Bervic, Pabiška

V závěru na trati v Peru jste sbíral místění v první desítce. Jak se vám líbily místní tratě?

„V Peru byla moc pěkná trasa, ale jak říkám, písečných dun jsem se trochu obával. Navíc ke konci závodu jsme měli problémy s dofukováním kol, takže když se dunová pole střídala s rychlými úseky, nebylo to pro nás zrovna výhodou, protože jsme jeli na podhuštěných kolech a nemohli jsme tak spěchat. Poslední dvě etapy už jsme jeli spíš na jistotu.“

Když se zpětně ohlédnete za rallye Dakar 2012, co vám zůstane vryto do paměti nejhlouběji?

„Řekl bych, že to bude celý závod od startu až do konce. Byl to totiž můj první Dakar, o kterém sním už dvacet let. Tenkrát jsem říkal Karlovi Lopraisovi, že jsem si kvůli němu koupil i první satelit. Ten se tak smál, až se za břicho popadal.

Chtěl jsem si ten sen splnit a zároveň svým dětem ukázat, že když člověk o něčem sní, musí si za tím tvrdě jít a tvrdě pracovat, aby si ho mohl splnit. Samozřejmě bych chtěl závodit dál a budu se snažit, abych se na Dakar podíval i příští rok, ale všechno je to bohužel o penězích,“ uzavírá Jaroslav Valtr.

autor: jař
Spustit audio

Více o tématu