Macháčka poškodili pořadatelé špatnou GPS navigací
Včerejší osmá etapa rallye Dakar s měřeným úsekem dlouhým přes pět set kilometrů znamenala návrat čtyřkolkáře Josefa Macháčka na medailové pozice. Pětinásobný vítěz tohoto slavného motoristického maratónu se ale cítí poškozený chybou pořadatelů, kteří jeho čtyřkolku vybavili ne zrovna spolehlivou navigací. Ta ho stála dvouhodinovou penalizaci.
Smůla se však Josefu Macháčkovi lepí na paty i nadále, protože v sedmé etapě mu zase organizátoři nahráli do navigace software pro motorkáře, jejichž trasa vedla částečně jinudy. Díky tomu byl v cíli etapy třetí. „Přijel jsem k prvnímu kontrolnímu bodu, kde se trasa rozdělila pro motorky a čtyřkolky, ale nedařilo se mi ho celých deset nebo patnáct minut najít. Jak by se mi to také mělo povést, když jsem ho neměl v navigaci zaznamenaný. Podali jsme tedy u pořadatelů protest a nakonec mi bylo odečteno asi deset minut z celkového času, které jsem ztratil hledáním kontrolního bodu. Ovšem ještě to neudělali, takže zase budu čekat dva dny jako při minulém protestu,“ popisuje Josef Macháček našemu reportérovi Janu Říhovi.
Jak v závodě funguje navigace? Ukazuje vám průjezdové body s předstihem? „Dřív se jezdilo na šipku, jak jsou zvyklí závodníci v autech, ale teď je průjezdový bod skrytý a v itineráři máme zobrazen pouze úhel, pod kterým se pohybujeme. Až tři kilometry před bodem se rozsvítí šipka, která zase po jeho průjezdu zhasne. To se děje automaticky.“
Osmá etapa nechala v poušti mnoho závodních strojů, ještě 1,5 hodiny před setměním byla většina aut a kamiónů na trati. Proč je pro ty vzadu tak těžké přejet duny, které špička hravě zdolá? „Největší roli hrají zkušenosti, prostě se nesmíte duny bát a správně trefit hřeben. Někdo se lekne a ubere plyn ještě před vrcholem duny, jenže to je chyba. Potom zapadne, musí se vrátit a zkusit to znovu. V autech je to úplně stejné.“
„S postupem času se trať rozjezdí, změkne a je čím dál náročnější – já to na čtyřkolce naštěstí tolik nepociťuji. I když letos není tolik dunových polích, jsou v nich velmi prudké svahy, kterých se jistě nezkušení jezdci bojí. Osobně nemám strach spustit se ze svahu dolů, ale obávám se, co na mě čeká třeba v polovině, aby tam nebyl skrytý nějaký skok, který by mě rozhodil. Člověk musí být proto furt ve střehu,“ vysvětluje Josef Macháček.
