Tomáš Vrátný: po Lopraisově nehodě jsme zvažovali odstoupení ze závodu
Dvojkou Loprais týmu na rallye Dakar byl do nehody Aleše Lopraise Tomáš Vrátný. Po včerejší dvanácté etapě do peruánské Nascy mu v celkovém pořadí jako dakarskému nováčkovi patří v hodnocení kamiónů velmi dobré osmnácté místo. Navíc právě v této etapě, kde soutěžící prověřila dunová pole, dojel jedenáctý.
V soutěži už však být nemusel. Když totiž přijel na místo, kde havaroval jeho týmový kolega, zvažoval, že dál nepojede.
„Byla to první etapa, při které jsme nemuseli ani jednou vystoupit z auta. Neměli jsme žádné technické problémy, takže jsme mohli jet. Auto jsem v první části etapy šetřil, protože tam byla velmi rozbitá trať a obával jsem se defektu.
Musím poděkovat klukům z posádky, Otovi Měřínskému a Radimovi Pustějovskému, protože v naší kabině panuje opravdu famózní spolupráce. Je to šest očí, které hledají cestu, a díky tomu se nám podařilo dojet na 18. místě,“ říká Tomáš Vrátný v rozhovoru s reportérem Janem Říhou přímo na rallye Dakar.
Nemuseli jste vystupovat z auta, takže ani měnit kolo. Jak dlouho vám výměna kola na trati normálně zabere času?
„Máme to dobře natrénováno na rovné ploše a například na Silk Way Rally jsme to zvládli za fantastických osm minut. Jenže například včera jsme chytli defekt ve fesh-feshi, kde jsme se vlastně topili po kolena v prachu.
Vyměnit tam kolo je úplně něco jiného, než máte natrénováno. Zabralo nám to kolem 40 minut – než se nám vůbec podařilo auto zvednout, abychom mohli kolo sundat, trvalo to dlouho.“
Když měl Aleš Loprais v deváté etapě nehodu, byli jste na místě?
„Dorazili jsme tam chvíli poté, kdy kluky odvezl vrtulník. Byla tam skupina Čechů, kteří se jeli nezávisle podívat na Dakar, a o všem nás informovali. Výborně to na místě nehody organizovali – přivolávali vrtulník, telefonovali. Chtěl bych jim za to velice poděkovat, protože to byl nepříjemný zážitek.“
Jak se vám pokračovalo dál v etapě?
„Ještě se vrátím před nehodu, kde jsme měli problémy s dobíjením, museli jsme zastavit a chcípnul nám motor. Potom nás musel někdo roztáhnout na laně, protože jsme nemohli nastartovat, takže první věc, kterou jsme udělali po dojezdu první poloviny měřeného úseku, byla, že jsme volali klukům z týmu, aby nám pomohli vyřešit problém s bateriemi. To byl vlastně první moment, kdy jsme se dozvěděli, že měl Aleš nehodu.
Po chvíli jízdy jsme se zděšením zjistili, že se nestala v měřeném úseku, ale v neutralizační části. Když jsme viděli zdevastované auto na střeše, bylo nám hrozně. Dokonce jsme zvažovali odstoupení ze závodu, protože jsme vůbec neměli náladu soutěžit. Etapa se zdála být nekonečná, ale nakonec jsme dojeli,“ popsal nepříjemné pocity Tomáš Vrátný.
