Vildman na Dakaru s liazem kvůli Macíkovi
Prvními českými vozy na rallye Dakar byly při jejím sedmém ročníku v roce 1985 dva kamióny značky Liaz. Do cíle tehdy dojel jeden z nich na třinácté pozici. Nejlepším umístěním v historii potom byla druhá příčka v hodnocení kamiónů o tři roky později. Ani na probíhajícím 33. ročníku Dakaru v Jižní Americe jablonecká značka nechybí, přestože dnes už se nákladní auta značky Liaz nevyrábějí. Slavnou sportovní historii značky křísí Vlastimil Vildman se svou posádkou ve žlutočerných barvách KM Racing týmu.
„Snažíme se, abychom neudělali nějakou fatální chybu, která by nás vyřadila z bojů o dobré umístění,“ řekl našemu reportérovi Janu Říhovi Vlastimil Vildman.
Máte za sebou o něco menší polovinu trati. Před sebou pak podle pořadatelů těží část. Jaká byla argentinsko-chilská část před dnem volna? „První etapy byly rychlejší. Bylo vidět, že zkušenější jezdci to nehnali. Jako například letitý účastník Japonec Sugawara s kamiónem Hino, kterého jsme v úvodu soutěže předjížděli. Nyní, v náročnějších etapách ukazuje svou sílu. Ovšem divím se, že někteří zkušení jezdci dokázali rozmlátit auto už v první nebo ve druhé etapě a nepočkali si na těžší úseky rallye Dakar.“
Vy jste v roce 2007 jel v kabině v liazky Martina Macíka. Pro rok 2011 jste vzal do ruky volant. Kdy se myšlenka zrodila? „Nápad se rodil dlouho. Po Dakaru v roce 2010 jsme se Martinem bavili o možnosti, že bych to mohl zkusit za volantem kamiónu. On věděl, že z mé strany zájem byl. Přesvědčil mě, že bych na jízdu za volantem měl mít.“
A podle výsledků na Dakar máte. Jak jste spokojený s tím, jak vám to jede? „Já bych zatím neříkal, že na rallye Dakar mám. Já jsem v tomto velice opatrný, protože poslední dvě etapy byly velice náročné. Dakar končí až poslední metrem. Opravdu bych se zdržel názoru, že jsme dobří, protože zatím jsme stále v půlce celé soutěže. A s rostoucí únavou a bolestmi, které se začínají objevovat, jsem hodně opatrný,“ vysvětluje Vlastimil Vildman.
Co vás při závodním tempu bolí? „ Hodně cítím ruce, ramena, boky, záda a krk. Avšak vydržet se to zatím dá.“ Na závěr si pojďme říct o volném dni. On je to spíš tedy den oprav. Jak je na tom po technické stránce váš kamión? „Řekl bych, že auto je v dobrém stavu. Jen při přejezdu jedné duny jsme narazili ložisko na kardanovém hřídeli. Mechanici ho vyměňují a dělají na kamiónu běžnou údržbu. Co se týká nás – posádky, dávám si do pořádku věci tak, abych nemusel při každé etapě něco někde hledat. Abych udělal věci nezbytně nutné a mohl jít co nejdřív spát,“ uzavírá závodník Vlastimil Vildman.
