Autosalón vyžaduje perfektní přípravu
Na každém autosalónu se odehrají desítky světových premiér. Každá automobilka, která přivezla ukázat, co řadu let vyvíjela a ukrývala, si dává logicky záležet na tom, aby těchto pět minut slávy stálo za to a hledáčky kamer a fotoaparátů snímaly jen její poslední novinku. Za těmi několika prchavými okamžiky je však spousta lidské práce a stresu.
Hraje hudba, někde se tančí, jinde předvádějí bojové umění a na dalším stánku zase létají vzduchem akrobaté. Záleží jen na fantazii režiséra tohoto krátkého představení, které rozhoduje o tom, jak novinka zaujme a jaký vzbudí dojem.
„Začátek plánování je s šestiměsíčním předstihem před samotnou akcí a tisková konference se nacvičuje v kuse asi čtyři dny dopředu,“ popisuje přípravy premiéry na autosalónu Jakub Šulc ze Škody Auto.
Bodem číslo dva jsou samozřejmě projevy, kdy představitelé automobilky sdělí pár základních informací o své novince a vždy se dozvíme, jak jsou šťastni, že vyrobili to nejlepší auto na světě. Nakonec přijíždí opěvovaná hvězda. Ono když auto přijede, vypadá to určitě lépe než pouhé stržení plachty, ale zase je za tím poctivá příprava.
„Včera jsme to zkoušeli třikrát. Viděli jsme, že model přejede celý nájezd a nikde nezavadí, že se s ním vejdeme tam, kam potřebujeme a tím to pro nás končilo. Ve tři hodiny odpoledne jsme opustili výstaviště a v šest ráno už jsme zase byli zpět, protože jsme to potřebovali vyzkoušet i s druhým autem,“ popisuje Ota Janata z vývoje v mladoboleslavské Česaně. On zůstává ukryt v autě, nikdo si ho nevšímá, ale přitom na těch pár desítek okamžiků má v ruce úspěch celé show.
Všechno se musí důkladně vyzkoušet
Zkuste si jezdit po pódiu, kde stačí centimetr a auto spadne do „orchestřiště“. Když se jedná o studii jako například v případě MissionL, která až tady v Pekingu dostala jméno Rapid, jde o unikátní kousek, žádné sériové auto. O to je odpovědnost větší. „Jsme na to dva, takže si navzájem pomáháme. Při zkoušce si určíme, kde kdo bude stát a hlídat, aby ten druhý nejel jinam. Také si domluvíme povel, abych věděl, kdy a kde zastavit,“ pokračuje Janata.
Řidič se pak musí trefit naprosto přesně na místo, které je mu určeno. Kolikrát je to na točnu, na níž pak bude model prezentován. Ne vždy ale vše vyjde podle představ. „Nemělo by se to stát, ale když k tomu dojde, je třeba to nějak zamaskovat. Například v Šanghaji jsme měli vyjíždět z garáže a měli jsme naučeno, že se nejdřív pustí kouř, potom se otevřou vrata a model vyjede.
Řidič tedy čekal, až pustí kouř, jenže to se nestalo, ale vrata garáže se otevřela. Najednou koukal do očí celému představenstvu, které s napětím očekávalo, co bude dělat. Nakonec tedy vyjel bez kouře a nikdo to nepoznal,“ uzavírá Janata.
Všichni jsme přece jen lidé, ale kolik jich stojí za několikaminutovou prezentací práce českých rukou po celém světě, tedy i tady v Číně, si neumíme představit.
