Bez rezervy nedojedeme

Záleží jen na nás, zda si rezervu v autě ponecháme, nebo ne. Jenom nám její vyjmutí musí dovolit výrobce našeho auta. Seznam aut, u nichž je to dovoleno, najdeme třeba na internetových stránkách ministerstva dopravy. Rezervu však musíme nahradit takzvanou sadou pro opravu pneumatik.

"Jde o to, aby po defektu bylo možné vstříknout jistý roztok do pneumatiky a pomocí malého elektrického kompresoru ji nahustit," vysvětluje Petr Říha ze společnosti DEKRA Automobile.

Není to však jediná možnost náhrady rezervy. "Druhou možností, která by měla být také dostačující, je to, že budu mít sjednáno krytí provozu vozidla asistenční službou, která mi při defektu novou pneumatiku přiveze a tím mi zajistí dojezd vozidla," dodává Petr Říha.

Záležitostí asistenční služby je, aby nám dodala kolo, které na auto můžeme podle vyhlášky namontovat, což v současné době, kdy máme zpravidla směrové pneumatiky a často navíc nízkoprofilové, nemusí být jednoduché. To bychom si měli vždy pohlídat. Pokud jde o sadu na opravu pneumatik, ta by měla být schválena a doporučena výrobcem našeho auta. Podle návodu by ji pak měl i naprostý laik umět použít a kolo opravit. Má to však jedno velké "ALE". Musíme vědět, že defekt máme.

"V případě přední nápravy řidič pozná unikající vzduch dřív, protože mu vůz bude při brzdění, jak se říká, táhnout ke straně. Proto by asi dokázal na vzniklou situaci reagovat a zastavit," říká Petr Říha.

Horší je to u defektu zadní nápravy. "Obzvlášť nebezpečné je to u současných nízkoprofilových pneumatik, které i přes nízký tlak dokážou samy o sobě vést stopu. U aut s menším výkonem lze defekt pneumatiky poznat podle jízdních vlastností, konkrétně podle úbytku tahu motoru, ale u vozů s vyšším výkonem je defekt méně znatelný. Řidič na něj v některých případech přijde až ve chvíli, kdy by pneumatika byla i přes nafouknutí pěnou nebo roztokem nepoužitelná. Takový defekt už vyžaduje výměnu pneumatiky, jenže když rezerva v autě není, nastává velký problém."

Některé automobilky proto nabízejí systém kontroly tlaku v pneumatikách, který by řidiče měl varovat.

"U některých vozidel se únik vzduchu z pneumatiky projeví až po 20 kilometrech. Nebývá to sice pravidlem, ale je to tak. I tento systém na vozidle tedy není zárukou, že rezervu na své cestě nebudeme potřebovat," uvádí Petr Říha.

Jak systém na našem autě funguje a nakolik se na něj můžeme spoléhat, je tedy lepší si vyzkoušet - například úmyslným upuštěním vzduchu z pneumatiky a jejím opětovným nahuštěním na správný tlak.

V současné době se však setkáme spíš s destrukcí pneumatiky po projetí nepříjemné díry, kterých je na našich silnicích víc než dost. "Průraz pneumatiky je v tomto případě úplně jiného rázu - většinou se prorazí bok pneumatiky, který je prakticky neopravitelný. Sada na opravu pneumatik při takovém defektu nepomůže, protože pneumatiku nelze nahustit a je velmi nebezpečné na ní pokračovat dál v jízdě. Hrozí totiž vytvoření boulí, zejména na vnitřní straně pneumatiky, kde nejsou na první pohled viditelné. Při prudším manévru potom může dojít k rychlejšímu úniku vzduchu a také k nehodě," uzavírá Petr Říha.

Vývoj se nedá zastavit, ale chceme-li mít opravdu jistotu, že do cíle své cesty dojedeme, pak není rezerva, nejlépe plnohodnotná, v autě vůbec od věci. Určitě tedy máme právo volby.