Bezpečné přechody

Řidiči to sice nemají příliš v lásce, ale pokud je to například před školou, pak to určitě význam má, protože školáci se - zvláště teď po prázdninách - občas zapomenou pořádně rozhlédnout. Na mnoha místech ale značky s omezením rychlosti nestačí, řidiči je ignorují, a proto se vymýšlejí stále nové bezpečnostní prvky, kterými se doprava ve městech zpomalí. A o tom dneska budeme mluvit. A kde začneme? Jak jinak než přímo na silnici.

A teď se zaměříme na další způsoby, jak zvýšit bezpečnost silničního provozu u přechodů pro chodce. Ač se to nezdá, přechody pro chodce jsou víceméně historicky dané a je prý daleko složitější nějaký přechod zrušit, než postavit nový - lidé jsou prostě hodně konzervativní. Ale protože počet aut neustále narůstá, pak je nutné umožnit chodcům bezpečné přecházení. Proto se na ně instalují nejrůznější bezpečnostní prvky.

"Rozhodují příslušné silniční úřady po písemném vyjádření příslušného útvaru Policie ČR. Samozřejmě, jsou určité normy a předpisy, jak určitý přechod vybavit. Všechny nové přechody musí být bezbariérové, musí být vybaveny vodícími pruhy pro nevidomé občany. A v Praze musí být minimální šíře přechodu 4 metry," přibližuje šéf silničně-správního úřadu pražského magistrátu Miroslav Rajchart.

Nejlevnějším bezpečnostním prvkem jsou příčné prahy, od kterých se ale kvůli jejich hlučnosti postupně upouští. Dobrou variantou jsou zvýšené stavební prahy (takový ten známý schod), který bývají často zvýrazněny reflexní barvou, aby řidiči skutečně zpomalili. Na mnoha místech naší republiky se můžeme setkat se speciální zdrsňující barevnou hmotou před přechody, která podle Libora Baudyše z Náchoda, kde to vyzkoušeli jako jedni z prvních, řidiče zbrzdí.

"Červené plochy před samotným přechodem mají zkrátit brzdnou dráhu až o 30 %. Jsou vyrobeny z drsného materiálu. Už teď jsou na těchto plochách vidět brzdné dráhy, což jasně dokazuje, že tu museli řidiči prudce brzdit a že to asi k něčemu je."

Hodně jsou ve městech vidět už zmíněné orientační radary, kde si sice většina motoristů hlavně srovnává tachometr s udanou hodnotou, ale důležité je, že sníží rychlost. Většinou bývají v takové vzdálenosti od přechodu, aby řidič, jedoucí povolenou padesátkou, stihl bezpečně zabrzdit. Nejbezpečnější, ale zároveň pochopitelně i nejdražším bezpečnostním prvkem na přechodech pro chodce jsou ovládané semafory, pro jejichž instalaci platí podle Miroslava Rajcharta velmi přísná pravidla.

"Technická norma na zřizování signalizací stanoví určitý počet chodců. To znamená, že mi požádáme ústav dopravního inženýrství o zhodnocení a posouzení těchto kritérií, zda počet chodců odpovídá požadavkům na zřízení signalizace. Potom začíná dlouhé jednání o zřízení signalizace, protože vybudování byť jednoduchého přechodu, je částka v řádu statisíců nebo dokonce milionů."

Nejsou to totiž jen tak obyčejné semafory, na kterých si chodec zmáčknutím tlačítka může přivolat zelenou, ale bývají nastaveny tak, aby řidiči v určitých intervalech museli stát na červenou, přestože žádný chodec nepřechází. Bohužel, když jsou tyto "chytré" semafory dva krátce za sebou, podobně jako na už zmíněné pražské ulici U Kunratického lesa, může mít tento v podstatě nejvyšší bezpečnostní prvek na řidiče přesně opačný vliv. Jak ostatně potvrzují i tamní obyvatelé.

"Myslím si, že není dobré, aby za kruhovým objezdem byly tři přechody za sebou, protože přejde jeden člověk a vy tam potom zbytečně stojíte. V těchto místech se stejně nedá jet moc rychle, takže je to celkem zbytečné."
"Někdy se člověk ptá, jestli to tam není schválně. Podle mě to pohřbívá dobrou myšlenku. Člověk to po čase přestává vnímat a z mých zkušeností mohu říct, že mnozí řidiči to prostě projedou na červenou, protože široko daleko nikoho nevidí."