BOURAK 1, BOREC 68 nebo PIPINKA 69? Vyberte si
Zatímco letos se řidičů nejvíc dotkla změna bodového systému a trestání přestupků společně se zavedením povinných zimních pneumatik, napřesrok můžeme očekávat velkou diskusi ohledně registračních značek. Už nyní se mluví o tom, že by mělo být možné si pořídit značku na přání.
Společně s tím se však otevírá diskuse o tom, k čemu by se „espézetka“ měla vztahovat. Třetina z vás si myslí, že by to mělo být tak jako doposud. Šest lidí z deseti hlasovalo pro to, aby se registrační značka vztahovala k majiteli vozidla, a pouhá tři procenta hlasujících se k nejrazantnější změně vyjádřila, že by každý řidič měl mít vlastní značku.
Idea vlastní registrační značky pro každého řidiče by byla z hlediska odpovědnosti sice hezká věc, ale nereálná. Na druhou stranu švýcarský model, kdy majitel vozidla vyfasuje doživotní značku a postupně pouze mění vozidla, která se k ní vztahují, přičemž jich může být i víc, vůbec není od věci. Všechny přestupky a povinná ručení jdou za ním.
V Česku toto však asi neprojde, protože by se musely změnit mimo jiné zákony o pojištění a tak dále. A už samotná pojišťovnická lobby je moc silná a v povinném ručení se točí příliš mnoho peněz. Přesto se na novele zákona pracuje.
„V současné době se návrh ministerstva dopravy vrátil z meziresortního připomínkového řízení. Je tu mnoho návrhů a připomínek, kterými se teď ministerstvo bude zabývat,“ říká Marek Illiaš z ministerstva dopravy.
Jedna individuální značka na celý život
Do vlády by se návrh novely měl dostat v únoru příštího roku a měl by přinést zásadní změny. „Největší změnou, kterou by řidiči mohli přivítat, je, že od data nabytí účinnosti tohoto zákonu by si mohli koupit takzvanou značku na přání, tedy jedinečnou značku, kterou by řidič měl až do konce své aktivní řidičské kariéry,“ komentuje Illiaš.
Tyto značky by se tedy svým způsobem vztahovaly přímo k majiteli vozidla. „Registrační značka by nebyla vázána na rodné číslo, ale na vůz, a po prodeji starého vozu by ji řidič mohl přejmout na nový.“
Alespoň v tomto případě by se tedy jednalo o jistou obdobu v zahraničí známých mechanismů individualizace. Ta pochází ze Skandinávie, i když my ji známe spíš z USA. Šíří se však už i v Evropě.
„Není to běžná věc, ale čím dál rozšířenější. Dnes můžeme spíš počítat státy, které na to nepřistoupily, protože jim to ruší stávající systém. Například ve Švýcarsku by naše představa systému registračních značek neprošla, Francie a Španělsko nemají individuální značky, Německo je sice má, ale v omezeném formátu – můžete měnit pouze některá písmena a zvolit si číslice,“ popisuje odborník na registrační značky Petr Marinov z Klubu přátel poznávacích značek.
Ani kuře zadarmo nehrabe
U nás má být možnost volby písmen a číslic poněkud volnější. Zadarmo to však nebude, což předpokládá i návrh zákona. „Poplatek za registrační značku na přání je pět tisíc korun za tabulku, takže v případě osobního vozidla zaplatíte deset tisíc korun, v případě motorky pět tisíc. Rozmezí znaků je od jednoho do osmi u značek na přání, u stávajících registračních značek zůstane současných sedm znaků,“ popisuje Petr Marinov.
Na výsledek si budeme muset počkat do příštího roku. Třeba se nakonec dočkáme toho, že i běžná značka, na niž si vystojíme frontu, bude mít větší vztah k majiteli vozidla, a ten tak bude za své auto víc odpovědný.
Novela zákona, která má od roku 2013 řešit osobu blízkou, má už teď díky české vynalézavosti trhliny, přitom právě zákon o registračních značkách dává další možnosti. O nich se doufejme diskuse také povede.
