Byli jsme v rodišti legend, v továrně Ferrari v Maranellu

Na první pohled je to továrna jako tisíce jiných. Vrátnice je poměrně malá, docela obyčejná, červená. Čekáte, než vás pustí dovnitř, a najednou vám celým tělem projede burácivý hluk. Právě přijíždí černé ferrari obalené plastovou fólií z kolaudační jízdy, a než vám prohlédnou průkazku, je tu další žluté a za ním bílé. Každé ferrari musí být před předáním kolaudované na normální silnici, na dálnici a na horských silnicích.

Na první hale vpravo od vrátnice je velký neonový nápis Ferrari. Je žlutý, protože první vozy se značkou Ferrari byly žluté. To je barva města Modena, kde se narodil zakladatel firmy Enzo Ferrari v roce 1898 a kde v roce 1939 na konci závodnické kariéry pro Alfu Romeo realizoval svůj první vůz se značkou Ferrari. Červenou přisoudila závodním autům Itálie Mezinárodní automobilová federace FIA.

Vlevo od vrátnice je aerodynamický tunel dlouhý 80 metrů, kde se pracuje s modely velikosti 1:1, ale zejména 1:1,5.

Do továrny vás nepustí bez průvodce. Mladá dívka, celá v červeném, provádí návštěvníky nejprve halou, kde se vyrábějí motory. Přibližně 70 motorů denně – 30 osmiválcových ferrari a 40 motorů maserati. Celkem má továrna Ferrari tři tisíce zaměstnanců – dvě stě z nich pracuje v závodě Scaglietti v Modeně, kde se vyrábějí podvozky a karosérie, které se lakují až v Maranellu.

Je to normální tovární hala, absolutně čistá a ve středním pásu osázená tropickou zelení. Při vstupu do haly je koutek, kde si pár dělníků, všichni v červených kombinézách, dopřává pauzu na kávu a hned vedle je desítka různých vozů ferrari – připomínají dělníkům, že mají právo být hrdí na svou práci, protože vyrábějí legendu.

Hluk nepřesahuje 73 decibelů, ale i tak je tu dost hlučno. Zbytek, to jsou už jen ocelové hřídele a ostatní hliníkové části motorů. Ty nejnebezpečnější operace jako například kalení v dusíku dělají roboti. Část haly zabírá laboratoř, kde se kontroluje a přeměřuje pět procent všech součástek.

V další montážní hale se rodí vozy přesně podle přání klienta. Může vybírat z desítek kombinací čalounění, úpravy palubní desky a samozřejmě z mnoha barev. Poslední v řadě je červená Maranello – je to tmavá, krvavě červená barva s jemnou metalízou. V poslední době je však v módě bílá – zřejmě proto, že jí dávají přednost klienti z horkých arabských zemí. V této hale se začíná od podvozku, postupně se přidává elektrika, řízení, karosérie a nakonec motor. Dělníci pracují podle dokumentace přiložené ke každému vozu. Každý vůz je tak prakticky unikátem.

Uvnitř areálu je také středisko designu a vývoje, mozek celé továrny. V moderní budově velkého architekta Fuchsase, která má místo střechy v prvním patře a podlahy ve druhém, jakési rozčeřené jezírko, toho moc neukážou ani těm nejvýznamnějším klientům. „Tady se připravují ferrari budoucnosti, a proto je tu všechno tajné. Každý rok jeden model.“

Klientela Ferrari, to jsou velmi bohatí fanouškové, kteří si rádi zazávodí na okruhu. Ten tu také je. Slouží zejména pro první zkušební jízdy nových ferrari, ale k dispozici ho mají také klienti, kteří si chtějí zazávodit. Svůj závodní automobil si mohou nechat v továrně, kde o něj pečují, ale mohou si ho také nechat poslat kamkoliv jinam – firma organizuje šest závodů ročně pro své klienty. Ti si mohou koupit také vůz formule 1, ale teprve dva roky poté, co skončila jeho sportovní sezóna. Jednomístné ferrari z roku 2004 si koupil neznámý klient v dražbě za 2,4 miliónu eur. Takovému vozu se snižují otáčky na 17 tisíc za minutu, aby motor vydržel déle. Volant se ukládá do trezoru a montuje se, až když auto vyjíždí na dráhu.

Vzhledem k tomu, že se kromě nemnoha vyvolených do továrny nikdo nedostane, normální smrtelníci se musí spokojit s prohlídkou Muzea Ferrari v Maranellu. Jsou tam historické vozy, které vyhrávaly v nejrůznějších závodech, ale také sál s desítkou vozů Ferrari ze seriálu formule 1 vystavených jako v amfiteátru.

Turistické informace v seriálu Autem po Evropě připravujeme ve spolupráci s ÚAMK.