Cyklistův život v dopravě je těžký

16. září 2011 13:02

Pokud máte pocit, že jste cestou do práce dnes potkali více cyklistů než obvykle, nemusí to být jen zdání. Startuje totiž tradiční Evropský týden mobility, jehož letošním mottem je alternativní doprava. A co jiného může být lepší než právě kolo.

Soužití cyklistů a řidičů není právě jednoduché. Ještě před pár lety byli cyklisté vytěsňováni hlavně na cyklostezky, teď jsou i u nás vnímáni jako plnohodnotná součást provozu a na silnicích mají vyhrazené místo. Paradoxně je totiž bezpečnější.

„Když cyklista jede ve vyhrazeném pruhu na vozovce, celou dobu ho mají řidiči na očích a vědí o něm, zatímco když jede po chodníku a najednou vjede do křižovatky, aniž by o něm řidič věděl, může to dopadnout tragicky. Zkušenosti z Rakouska a Německa mluví jasně – tam se potýkali s mnoha úmrtími právě v těchto situacích, a proto přistoupili k odděleným pruhům pro cyklisty přímo na vozovce,“ říká cyklistický nadšenec Ondřej Boháč.

Při každé rekonstrukci křižovatky se musí udělat minimálně představná stání pro cyklisty, tedy ty červené obdélníky na vrcholu křižovatky. Pouze cyklistům jsou určeny červené cyklopruhy, stále častěji jsou však na ulicích vidět takzvané cyklopiktokoridory, tedy vymezený prostor, o který se cyklista dělí s řidičem. „Jsou to trasy znázorněné pomocí dvou šipek a kolečka a znaky se opakují. Tyto koridory vymezují ideální dopravní stopu pro cyklistu v běžném dopravním prostoru. Jinými slovy cyklistům říkáme, že tudy to mají nejlepší nebo nejkratší, tam je nikdo nesrazí a tak dále. Zároveň upozorňují motoristu, který neustále jede podél koridoru, že je tu možný výskyt cyklistů,“ popisuje Pavel Polák, cyklistický koordinátor pražského magistrátu.

V hlavním městě se jezdí na kole stále lépe a cyklistů přibývá. Jen loni jich podle údajů automatických sčítačů bylo kolem půl miliónu, což je skoro desetkrát více než v roce 2002. „Myslím si, že řidiči cyklisty nemají moc rádi, ale s tím se nedá nic dělat. Jsou to plnohodnotní účastníci silničního provozu, takže je nutné se tak k nim chovat – stejně jako když pouštíte třeba auto z vedlejší nebo předjíždíte pomalejší vozidlo. Mně osobně vůbec nevadí.“ Všichni řidiči však nemají k cyklistům stejný přístup jako tento pán.

Podle pětinásobného paralympijského vítěze, cyklisty Jiřího Ježka, který při trénincích na silnici zažil už několik nepříjemných kolizí, není hlavní problém v záměrné agresivitě řidičů vůči cyklistům. Spíše jde o jejich nezkušenost.

„Nejvíc nehod cyklistů se stává tak, že jim nedá přednost auto přijíždějící z vedlejší silnice a vjede jim do cesty. Řidič buď neodhadne jejich rychlost nebo je prostě přehlédne, protože například zrovna telefonuje.“

Kritických míst pro cyklisty na silnici je víc – při každém odbočování, při jízdě na kruhovém objezdu anebo „jen“ v hustém provozu. Někteří řidiči totiž zapomínají, že cyklista potřebuje kolem sebe určitý prostor. Za bezpečnou vzdálenost je považován zhruba jeden metr. „Občas se mi zpětné zrcátko projíždějícího auta doslova otře o loket a to je opravdu velmi nebezpečné, protože to člověk nečeká. Často se dostávám do situace, kdy mě míjejí protijedoucí auta, a přestože je prostor mezi námi malý, řidič vozu jedoucího za mnou místo toho, aby chvíli počkal, se tam prostě nacpe a ohrozí nejen protijedoucí auta, ale samozřejmě i mě,“ popisuje Jiří Ježek.

Podle zákona je řidič při objíždění cyklisty povinen dát znamení o změně směru jízdy, přestože zůstává ve svém pruhu. Je to především upozornění pro auta jedoucí za ním, že se blíží k nějaké překážce.

autor: evk
Spustit audio