D1 na pražském Chodově je na hranici své kapacity
Statistika nuda je, jak se zpívá v jedné písničce, ale je příjemné, když dokáže potvrdit, co si už dávno myslíte – třeba že aut a hlavně motocyklů na našich silnicích za posledních pět let výrazně přibylo. Pravidelné sčítání dopravy ovšem dokáže říct i další věci – třeba určit silnice, po kterých se za pár let prakticky nebude dát jezdit, protože vinou silného provozu se z nich stanou prakticky parkoviště.
Velmi blízko má k tomu začátek dálnice D1. Po šestipruhové komunikaci s 90tisícovou kapacitou na výjezdu z Prahy u Chodova se totiž denně prohání 88.460 aut. Z toho zhruba 70 tisíc je osobních, necelých 18 tisíc nákladních a přibližně 500 lidí tady každý den jezdí na motocyklu. Jenže aut bude asi ještě víc. „Právě před Prahou uspořádání ještě navýšení umožňuje, samozřejmě je to o kvalitě provozu, ale mírného navýšení se tam ještě dočkáme,“ odhaduje Jindřich Frič, vedoucí konsorcia firem, které sčítání dopravy provádělo.
Od posledního sčítání dopravy, které se uskutečnilo před pěti lety, se počet vozidel na našich silnicích o něco málo zvýšil, ale auta se především přesunula na dálnice. „Na dálniční síti došlo k nárůstu intenzity nákladní dopravy i výraznému nárůstu motocyklů, naopak na silniční síti jsme zaznamenali pokles intenzity zejména nákladní dopravy.“
Řečí čísel: po našich dálnicích denně jezdí průměrně přes 27 tisíc aut, na silnicích prvních tříd je jich zhruba 7,5 tisíce, na dvojkách kolem dvou tisíc a na trojkách potkáte denně skoro tolik aut, co na nejvytíženější dálnici motocyklů, tedy kolem pěti set. Je jasné, že některé tranzitní směry jsou výrazně vytíženější než jiné. I když na první pohled se může zdát zcela nelogické, jak málo aut jezdí po jednom z nejnovějších úseků dálnice D1, na cestě z Vrbice do Bohumína potkáte denně necelých šest tisíc vozidel.
„Samozřejmě to je zcela pochopitelné, protože komunikace tohoto typu, tedy dálniční komunikace, se navrhuje na výhledové období zhruba 50 let – například dálnice D1 je v provozu ještě delší dobu. Po půlročním nebo ročním provozu tedy nelze vyhodnotit dálniční úsek, který navíc ještě nenavazuje na celou plánovanou síť, která má být vystavěna. Funkce komunikace proto v současné době neodpovídá účelu, za kterým se staví, a dokud úsek nebude zprovozněn v celém rozsahu, jde o zcela mylný výklad.“
Právě proto je sčítání dopravy tak důležité – může přesně ukázat, kde jsou hlavní dopravní problémy a kde je nutné co nejrychleji postavit nějakou komunikaci s větší kapacitou. I když bohužel limitující jsou samozřejmě peníze. „Sčítání je velmi důležitým, ne-li základní podkladem, pro údržbu a výstavbu silniční sítě. Jednotliví správci silniční sítě by proto měli s těmito daty pracovat – také s nimi kontinuálně pracují, nicméně v podmínkách České republiky je to pouze otázka priorit, protože finanční zdroje jsou limitovány.“
Také vás teď napadá, jak takové sčítání dopravy vlastně vypadá? Není to nic složitého. U silnice stojí člověk a počítá okolojedoucí auta. Občas pomáhá i technika. „Skutečně jsme měli najmutých několik tisíc lidí, kteří stáli s formuláři na vybraných místech za slunce i v dešti a vozidla počítali. Byli metodicky řízeni a kontrolováni. Sčítání probíhalo od dubna do října. Ve velkém rozsahu a zejména na komunikacích vyšších tříd byly používány i automatické sčítače,“ uzavírá Jindřich Frič.
Lidé samozřejmě nestáli na celých téměř 56 tisících kilometrech naší silniční sítě. Sčítání dopravy se provádělo na reprezentativním vzorku zhruba 6,5 tisíce úseků.
