Dálniční hláska? Co to je?!
Jak byste zavolali záchranáře na dálnici, pokud byste se stali svědky dopravní nehody. Na to jsme se vás ptali v anketní otázce uplynulého týdne. Většina lidí - 63 procenta - by vytočila některou z národních tísňových linek 150, 155 či 158. Dalších 30 procent respondentů by volalo nadnárodní linku 112 a pouze 8 procent lidí by využilo dálniční hlásku, přestože je nejrychlejší.
Spousta dalších, především mladších řidičů, pro které je mobilní telefon samozřejmostí a nad jinými způsoby komunikace se ani nezamýšlejí, natož aby je používali, je dálniční SOS hláska velkou neznámou. Ale on je to takový ten oranžový sloupek podél dálnice. Jsou instalovány zhruba ve dvoukilometrových intervalech po celé délce dálnice a to v obou směrech. A mají jednu obrovskou výhodu. Vedou přímo na stůl dozorčího příslušného dálničního oddělení.
"Tohle je schéma SOS hlásek, takže jakmile někdo zavolá z dálnice, tak se mi okamžitě rozsvítí příslušný symbol telefonu a díky tomu vím, že je na místě nějaký problém," názorně přibližuje výhody dálničních SOS hlásek Daniel Pělucha z ostravského dálničního oddělení
Toto oddělení je v provozu zhruba rok a půl. Kolikrát se za tu dobu rozsvítilo červené světlo na dispečerské mapě?
"Mě se stalo, že to použili v tunelu dvakrát, ale přímo z dálnice ještě nikdo nevolal, protože než by řidič k hlásce došel, tak raději zavolá z mobilního telefonu. Hláska je výhodnější v tom směru, že řidič mluví přímo se mnou a já ho zároveň hned vidím. Když by volal linku 158, tak hovor jde nejprve na centrálu, kde jsou přebírána tísňová volání a potom by mě operátoři spojili."
Využitím SOS hlásky se tedy dají ušetřit minuty, které jsou při záchraně života někdy rozhodující. Jinými slovy - čas, který policisté z centrální tísňové linky potřebují ke spojení s příslušným dálničním oddělením, se dá využít k volání dalších záchranných složek, ať už zdravotníků nebo hasičů. Navíc díky místní znalosti může dálniční policista oslovit ty skutečně nejbližší záchranáře. A i proto dálniční policisté hlásky preferují, ostatně tady je potvrzení z mirošovického úseku dálnice D1.
"Hláska je okamžitá, mám ji na stole a ihned vysílám hlídku. Přes linku 158 to trvá déle, protože účastník musí nejprve říct informace operátorovi, ten mě potom s volajícím spojí a já situaci opět analyzuji. Nastává tedy prodleva. A linka 112 tvoří ještě další mezistupeň v komunikaci, takže je to trvá ještě déle."
Přesto, jak potvrdila i naše anketa, řidiči častěji spoléhají na mobilní telefon. Na druhou stranu, pokud by k hlásce měli jít po dálnici třeba kilometr, pak je to určitě bezpečnější varianta. Je ale hodně důležité rozmyslet si, jaké číslo vytočit. Především je nutné rozhodnout, koho potřebujeme nejdříve. Ale nejen to. Národní tísňové linky, tedy záchranářská 155, hasičská 150 i policejní 158, v podstatě kopírují bývalé okresy - je jich zhruba 80, takže po zavolání na některou z nich operátor pouze ví, že nehoda je na jeho území.
Naproti tomu tísňová linka Integrovaného záchranného systému 112 je rozdělena podle krajů, ale má jednu obrovskou výhodu. Díky modernějším technologiím dokáže téměř přesně určit polohu volajícího. A ještě jednu věc je dobré vědět - na všechny tísňové linky se z mobilu dá dovolat, přestože v něm není kredit či signál. Stačí mít pouze nabitý přístroj, jak potvrzuje zástupkyně jednoho z mobilních operátorů Martina Kemrová.
"Telefon je prostě nastavený tak, aby i bez vložené SIM karty mohl majitel zavolat. Je to tísňová linka, která je dostupná. Jediná podmínka je, aby baterie mobilního telefonu byla alespoň trochu nabitá."
Každopádně, pokud se někdy stanete svědky nehody, přivolejte pomoc jakýmkoli způsobem, nenechávejte to na jiných. Nikdy nevíte, kdy to sami budete potřebovat.
