Diagnostika zlevní a zlepší opravy silnic
Pokud se rapidně nezmění údržba našich silnic, pak za pár let nebudeme mít po čem jezdit. K tomuto konstatování člověk nemusí být ani odborník, protože to vidí každý řidič, že za posledních pár let se kvalita našich silnic opravdu výrazně zhoršila. Odborníci prý vědí, čím to je, a přestože nahlas tvrdí, že hlavně zimním počasím, pak velmi dobře vědí, že problém je někde jinde – v nekvalitní údržbě silnic.
Ještě před pár lety údržba vycházela z pravidelné diagnostiky silnic, díky níž správci komunikací věděli, jaký je skutečný stav vozovky, přestože na povrchu vypadá celkem bez problémů. Opravy proto byly cílenější a předcházely větším poruchám, jenže nedostatek financí změnil myšlení správců komunikací.
„Správce se dostal do výjimečné situace, kdy říká, že jelikož nemá dostatek zdrojů, nebude diagnostiku vykonávat. Ovšem to je nejhorší rozhodnutí, které nás v posledních pěti letech potkalo, protože samotná diagnostika stojí několik miliónů korun, zatímco důsledky se budou pohybovat v řádech desítek, ne-li stovek miliónů korun,“ vysvětluje profesor František Lehovec z Fakulty stavební ČVUT.
Týká se to především silnic spravovaných státem, tedy dálnic, rychlostních komunikací a silnic prvních tříd. „V roce 2005 se dělala poslední diagnostika a od té doby se žádné další měření neprovádělo,“ potvrzuje generální ředitel Ředitelství silnic a dálnic Jiří Švorc.
S diagnostikou vozovek je to stejné jako s domem. Jako majitele domu přece také sledujete, jestli do střechy nezatéká, protože velmi dobře víte, že je lepší vyměnit jednu tašku než čekat, až začne téct do celého domu. „Musím pravidelně sledovat technický stav, tedy pět základních parametrů. Odborně je nazýváme proměnné parametry a patří mezi ně: příčná nerovnost, podélná nerovnost, drsnost, poruchy a celková únosnost vozovky,“ říká profesor Lehovec.
I současné vedení ŘSD si uvědomuje význam diagnostiky pro levnější a kvalitnější opravy, a proto chce v nejbližších dnech vypsat veřejnou obchodní soutěž na diagnostiku komunikací, aby bylo možné přesně říct, jaký druh opravy ta která silnice potřebuje.
„Jestli je to skutečně komunikace určená na lokální opravy, nebo zdali se už nevyplatí, protože jsou porušené nosné vrstvy. Vozidlo, které stav vozovky monitoruje, je vybaveno georadarem, a proto je schopno zjistit stav podkladních vrstev. To je daleko efektivnější nástroj pro zadávání oprav a kvantifikace potřebnosti.“
Pokud výběrové řízení proběhne bez problémů, mohly by se už na podzim vozovky opět diagnostikovat, přes zimu vyhodnotit a na jaře pak dát do jednoho koše poruchy silnic a příslušné finanční prostředky. „Z hlediska priorit jsme schopni zadat naše finanční možnosti a potom nám vyjde rozsah oprav, který si za tyto prostředky co nejúčelněji můžeme dovolit,“ říká profesor Lehovec a pokračuje: „Všechny státy mají pocit, že mají málo prostředků na kvalitní péči o silniční síť, ale čím méně jich mají, tím více by měly vážit každou korunu. Diagnostika by proto měla být co nejrozvinutější, aby byly peníze co nejhospodárněji využity.“
