Dítě: něco jako UFO?
Přestože jsme v motoristickém magazínu, musíme objektivně přiznat, že auta nemají jen pozitivní dopady. Ano, je jistě užitečné, že můžeme uprostřed noci zajet na pohotovost nebo o víkendu za tetičkou anebo že pytel brambor už není třeba tahat na zádech. Ovšem na druhou stranu, spalovací motory prokazatelně škodí zdraví a v některých městech se už pro samá auta ztratil prostor pro lidi.
My, řidiči aut, se často snažíme problémy plynoucí z individuální automobilové dopravy trochu bagatelizovat, protože - marná sláva - jde o naše pohodlí. Například děti do školy raději vozíme autem. Cesta na kole, přestože ji děti prý zbožňují, je totiž zpravidla časově náročnější, navíc máme pocit, že i nebezpečnější, a tak si každé ráno ucpáváme města auty.
„Škola z Yorku má zkušenost, že automobilová dovážka dětí do školy zvyšuje ve špičkách provoz ve městech až o 20 procent,“ říká Jarmila Johnová ze sdružení Pražské matky, které pozvalo několik britských škol do Prahy na konferenci Město dětem. „Smyslem konference bylo svést dohromady všechny kolektivy, které uskutečňovaly projekty na podporu pěší a cyklistické dopravy pro děti.“
Nutné je zdůraznit, že zmiňovanými kolektivy máme na mysli kolektivy dětské.
„Děti nejprve mapovaly své cesty do školy a na nich poukazovaly na nebezpečná místa. Potom společně s projektanty navrhovaly, jak daná místa zabezpečit. Děti nás zaujaly tím, že jsou to schopny i vymáhat. To právě bývá největší problém těchto projektů, protože se málokdy dotáhnou do konce. Důvodem je většinou tvrzení obcí a měst, že na to v rozpočtu nemají dostatek financí.“
Na některých místech už dokonce děti spolupracují s úředníky pravidelně.
„Velmi pozitivně zaujala jihlavská škola, která zavedla takzvaný cyklobus, prostřednictvím kterého děti mohou jezdit do školy na kole. Praxe je taková, že někdo z rodičů přibírá na domluvených místech další děti a dojede s nimi na kole až do školy. Jediná podmínka je, že musí mít reflexní vesty a helmy. Tuto formu přepravy dětí do školy podporuje i jihlavský primátor, který jezdívá s nimi a organizuje cyklojízdy.“
Na kolech jezdí do školy taky například děti z Klánovic u Prahy. Jak podotýká Jarmila Johnová, právě tyto typy projektů by měly především změnit způsob myšlení dětí a jejich dopravní návyky.
„Změnit mínění dospělých je velmi těžké. Děti mají tu výhodu, že nejsou zatíženy předsudky a už v deseti letech umí bez problémů vyjadřovat své názory.“
Proto by se právě dětem měl dávat větší prostor, aby mohly města a obce užívat bez ohrožení. Dokonce by podle předsedkyně Pražských matek měly chodit na dopravní inspekce.
„Na inspekci cest by neměli chodit projektanti, ale ti, kteří je využívají, tedy děti. Vzhledem k tomu, že jsou mnohem menší než dospělí, mají i nižší horizont, menší rozhled a také jiný odhad rychlosti,“ uzavírá Jarmila Johnová.
My dospělí bychom si měli dokola opakovat, že dítě není jen zmenšenina dospělého. Děti jsou prostě „návštěvníky z jiné planety“, a proto bychom se k nim měli tak chovat.
