Doprava dětskýma očima

Na jednu stranu dětem necháváme volnost, na druhou je ovšem od mala vedeme k dodržování určitých pravidel, a nejinak by tomu mělo být pokud jde o pravidla silničního provozu. A kdy bychom měli s výchovou začít? Co nejdříve.

"Dítě se v ranném období svého života učí nápodobou, takže opakují to, co dělá maminka a tatínek. Osobní příklad je strašně důležitý, protože děti jakou houba absorbují veškeré přednosti i nešvary, které v dopravě zaznamenají," vysvětluje psycholožka Lenka Čadová.

Svým chováním ovlivňujeme především ty nejmenší.

"Tříleté děti nejsou plně zodpovědné za svoje chování, není u nich natolik vybudované svědomí, aby domysleli dopady svého chování. Chovají se prostě účelově v tom smyslu, že udělají to, co se podle nich bude líbit mamince nebo tatínkovi."

Větší děti už o věcech více přemýšlí.

"Šestileté dítě už cenzuruje své chování, předpokládá možné důsledky a je mnohem zodpovědnější za své chování v dopravě."

Ona realita je občas krutá, ale když například uvidíme dopravní nehodu - samozřejmě ne vážnou - měli bychom dítěti trpělivě a především v klidu vysvětlit, proč k ní došlo, a jakou kdo udělal chybu. Na druhou stranu bychom dítě neměli příliš strašit.

"V prvních počátcích života dítěte ho učíme, jaké věci nedělat, seznamujeme ho s pozitivními i negativními důsledky, ale to je pro dítě moc abstraktní. Vždy by to mělo být naživo, například formou hry, aby to dítě vidělo na vlastní oči."

Rodiče, ale především řidiči by pak neměli zapomínat na to, že prioritou každého dítěte je hra. A to právě velmi často vede ke zbytečným dopravním nehodám.

"To, že se zapomenou, nemusí být vždy důsledek roztěkanosti, ale pouze soustředěností na samotnou hru. Ale v tu chvíli je potlačeno riziko, které sebou doprava přináší."

Zapomínat bychom tak neměli my a věnovat se především řízení.