Dovážíme auto z ciziny

2. listopad 2006 13:00

Dovoz ojetého automobilu z Evropské unie se po 1. červenci letošního roku zjednodušil. Můžete si dovézt auto starší i osmi let, tedy zřejmě relativně levné auto a nikdo by vám v tom teoreticky neměl bránit. V podstatě stačí sednout si k počítači a podle svých představ a hlavně peněženky si vybrat auto na některém z mnoha internetových autobazarů. Možná si řeknete - proč bych jezdil pro auto za hranice, když mám nedaleko autobazar? - jednoduchá odpověď - vyjde to levněji a auta bývají v lepším stavu. To si uvědomil i kolega Bohuslav Beneš a jedno auto si z Německa dovezl. Poradí vám, na co si dát pozor při koupi, jak dostat auto domů a co je potřeba předložit za dokumenty, ať už na hranicích, nebo doma při přihlašování, jaké jsou poplatky a kdy můžou nastat problémy s registrací dovezeného automobilu.

První věc, kterou musíte udělat je auto si vybrat. Na to jsou specializované internetové autobazary. Jestliže máte určitou představu, stačí zadat typ auta, rok výroby a třeba i cenu. Vyskočí vám řada nabídek s obrázkem, popisem stavu a kontaktem na prodejce. Jak postupovat dál?

"Za prvé bych si ověřil, jestli auto opravdu odpovídá inzerované hodnotě a pak telefonicky bych si prověřil všechna technická data automobilu. Nechal bych si poslat kopii, ať Německého nebo jakéhokoliv technického průkazu a z něho bych vyčetl, zda v Česku auto půjde přihlásit. Tím bych určitě začal," radí dovozce aut Petr Mašín.

Podezřelé je, když najdete auto s výrazně nižší cenou, než je obvyklé. V tom případě něco nemusí být v pořádku. Když po vás navíc chtějí poslat zálohu, jde zřejmě o podvod.

"V žádném případě bych neposílal zálohu. Když inzerují automobily a chtějí poslat peníze přes banku, tak většinou je to nějaká lumpárna. Snažil bych se přijet na místo prodeje s hotovostí a tam si auto po technické stránce prohlédnout. Pak bych ho zaplatil hotově."

Máme-li auto vybráno, musíme ho nějakým způsobem dopravit domů. A tady se nabízí hned několik možností. Například si můžeme auto přivézt, jak se říká po vlastní ose.

"V Německu si vyřídíte takzvané převozní značky. Většinou platí na 14 dní a stojí od 150 do 200 Euro v závisloti na regionu, ve kterém si auto koupíte. V tom je zahrnuto i základní pojištění, které platí pocelé Evropě."

V tomto případě ale musíte umět cizí jazyk, protože budete jednat s úřady. A úřad může být daleko od místa prodeje.

"Vy máte auto bez SPZ-ky, bez které vlastně na příslušný úřad ani nedojedete. V některých případech se to dá vytelefonovat dopředu, kdy vám handlíř vyjde vstříc a se získáním převozní značky pomůže. To je ale pouze ve 20 % případů."

Další možností je najmout si dopravce, aby vám auto přivezl. A klidně můžete jet s ním.

"Z vlastní zkušenosti dnes lidem doporučuji, aby jeli se mnou a auto si prohlédli a vyzkoušeli na místě. Co se týče platby, tak většinou se s klientem domluvíte, že vám dá zálohu a vy auto poté koupíte a doplatíte. Pak se vám ale může stát, že po převozu auta do Čech na něm klient shledá nějakou závadu a může tak vzniknout problém z doplacením zbylé částky. To znamená, že je lepší, aby klient měl své peníze. Z nich pak doplatí auto a dopravu, na které se předem dohodnete, protože vzdálenost v kilometrech přeci víte."

Taxa dopravců se pohybuje od 10 do 17 korun za kilometr. Někdo po vás může chtít i poplatek za naložení. Třetí a nejlevnější možností je půjčit si za zhruba 600 korun na den autopřepravník, tzv plato, a dovézt si auto sám. I to má ale svá úskalí. Musíte mít auto s adekvátním tažným zařízením. Pokud navíc celá souprava, tedy vaše auto, dovážené auto a plato, bude težší než 3,5 tuny potřebujete řidičské oprávnění skupiny E. To se většinou na hranicích, ke kterým jsem se rychle blížil, kontroluje.

S mírnou nervozitou jsem přemýšlel, co mě tam asi čeká a jestli mám všechno v pořádku. Zajel jsem k budce přímo určené ke kontrole dovážených aut. Přivítal mě celkem sympatický příslušník pohraniční policie. Vše trvalo pár minut, policista ani nekontroloval výrobní čísla dováženého auta. Trochu mě to překvapilo, a proto jsem si pro vysvětlení zašel na ředitelství cizinecké policie.

"Pokud se jedná o individuální dovoz a je to v rámci států Evropské unie, tak na automobil hledíme jako na zboží. Orgán cizinecké policie se v podstatě na hraničním přechodu dovozem zboží, z hlediska případných formalit a poplatků, nezabývá. Nás v případě individuálního dovozu zajímá spíše než vozidlo," vysvětluje rychlé odbavení Jaromír Čvanda z ředitelství pohraniční policie.

To je česká strana. Jenže v budce seděl ještě německý policista a ten toho chtěl vidět víc.

"Než se dostanete k českému policistovi, tak vás pravděpodobně nějkou kontrolní činností zaměstná policista ze sousedního státu. Samozřejmě je potřeba prokázat váš vztah k tomu vozu - teď mám na mysli majetkový vztah. To znamená, prokázat se kupní nebo darovací smlouvou. Tímto dokladem vás zpravidla vybaví prodejce vozidla, který potřebuje mít doklady o tom, že prodej vozu proběhl legálně."

Kromě kupní smlouvy požadoval němec také technický průkaz a to originál, žádnou kopii. Po zhruba čtvrt hodině jsme jeli dál. Celkem hladký průjezd, ale vždycky to tak být nemusí, jak potvrzují slova Jaromíra Čvandy.

"Problémy mohou nastat v případě, že dovozce vozidla nebude vybaven výše zmíněným dokladem. V případě, že bude vozidlo vezeno po vlastní ose a zjevně nebude splňovat podmínky provozu na pozemních komunikacích, ať už z hlediska technického. Případně může jít o absenci zákonného pojištění. Samozřejmě, kromě vozidla, musí také řidič splňovat nějaké náležitosti - doklady a řidičský průkaz příslušné skupiny."

Jak jsme už říkali v úvodu, jedete-li s přepravníkem a celá souprava váží více než 3,5 tuny musíte mít řidičské oprávnění skupiny E. To jsem nevěděl a ečko, jak se říká, jsem neměl. V mém případě naštěstí hraniční policista řidičský průkaz vidět nechtěl. V opačném případě by mě čekala vysoká pokuta. Řízení převzal kamarád, který příslušné osvědčení má.

Se starým Volvem jsme hranice už překročili a jedeme na další důležitou zastávku naší cesty, za registrací dovezeného auta. Tou je Stanice technické kontroly. Co nás čeká?

Dovezené auto si tu projde takovým kolečkem a zjednodušeně řečeno se vybaví štosem papírů potřebných k registraci do provozu. K té je bezpodmínečně nutné, aby auto bylo typově schválené v zemích EU, nebo ideálně, aby mělo tzv. Globální homologaci evropské unie. Co to znamená nám vysvětlí Vítěslav Soukup z STK na Bohdalci.

"Je to globálni homologace, kterou uznávají všechny země EU. Objeví te jí buď na štítku vozidla, kde by měla být uvedena vždy a nebo v technickém průkazu. Tady ale vždycky být nemusí. Typové schválení se objevuje v technickém průkazu, ale pro laika je samozřejmě problém ho tam najít. Proto při koupi nebo dovozu vozidla je vhodné navšívit nejprve stanici technické kontroly a říci: Chci si koupit toto vozidlo. Bude to v pořádku? Půjde schválit?"

Bez typového schválení nebude možné auto v ČR přihlásit. Je to případ vozů, které sice mají evropský technický průkaz, ale byly vyrobeny např. pro trh v USA. Globální homologace nám usnadní také vyhledání technických parametrů vozu do takzvaného technického protokolu. Ten je předlohou novému českému technickému průkazu. Kde tyto údaje najdeme?

"Za prvé část najdete v technickém průkazu a potom vám může pomoci například magistrátní nebo schvalovací úředník v tom, že vaše vozidlo se může podařit ztotožnit z jiným vozidlem a pak tam má všechno."

Když si nevíme rady nebo úředník nenašel všechny podklady pro nový technický průkaz, nabízejí některé stk službu - výpis technických údajů, kde nám za poplatek všechny parametry zjistí. Pojďme dál, teď nás čeká tzv technická prohlídka před schválením vozidla do provozu.

"Jestli si někteří lidé myslí, že když mají platné emise a platnou technickou ještě ze země původu, tak to jsou na omylu, protože ty u nás neplatí. Před registrací vozidla musí být vždy provedena technická kontrola a měření emisí u nás. Prohlídka probíhá naprosto stejně, jako když přijedete na normální pravidelnou technickou prohlídku. Tam se jedná prostě o posouzení technického stavu vozidla."

Tímto pro nás návštěva stanice technické kontroly končí. Samozřejmě nezapomeneme za služby zaplatit. Za vystavený štos formulářů a potvrzení jsem zaplatil 2350 korun. Ale peněženku ještě neschovávejme, přesouváme se totiž k přepážce obecního úřadu a tady ji budeme potřebovat znovu. Nezapomeneme si cestou zaplatit povinné ručení, které je nutné předložit k žádosti. Na obecním úřadě si v úseku dopravně správních agend vyplníme dvě žádosti - na schválení technické způsobilosti a žádost o registraci vozidla.

"K žádosti na předepsaném tiskopise je třeba přiložit technický průkaz, doklad o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, doklad totožnosti a doklad o technické prohlídce. Je třeba si dávat pozor na to, jestli souhlas vlastníka je odlišný od provozovatele," radí Josef Mihalík z pražského magistrátu.

Žádost je podaná, zaplatili jsem poplatek 2300 korun a magistrát má třicet dní na to, aby záležitost vyřídil. V praxi to ale trvá zhruba do pěti dnů. V jakých případech může nastat problém?

"Nejčastějším nedostatkem jsou případy, kdy žadatel není schopen předložit originál technického průkazu ze země původu. Problém nastává také v případě, že jej sice předloží, ale neobsahuje údaje o typovém schválení vozidla v zemi původu. Dalším případem je rozdíl ve skutečném provedení vozidla a technickým popisem v původních dokladech. Pak našim pracovníkům nezbývá jiná možnost, než žádost zamítnout. Jsou to ale spíše vyjímky nebo zcela ojedinělé žádosti."

Pokud je vše bez problémů a většinou to tak bývá, jsme na konci naší cesty. Dostali jsme registrační značky a můžeme vyjet. Šťastnou cestu.

Celá akce - tedy dovoz a přihlášení auta vyšla dohromady na 7.000 korun. V částce jsou zahrnuty všechny poplatky, půjčovné přívěsu a projetá nafta. Zvolíte-li autodopravce, počítejte s vyšší částkou závislou na vzdálenosti místa, kam pro auto pojedete. Je-li to např. 1.000 kilometrů daleko, zaplatíte za dovezení a přihlášení lehce nad 30.000 korun. Když pojedete po vlastní ose a zakoupíte si převozní značky, z rodiného rozpočtu utratíte kolem 10.000, nepočítáme ale cestovní náklady.

autor: bob
Spustit audio