Jak jsme málem přejel svého syna
Zima nám letos opravdu přeje. Včera opět zasypaly ulice našich měst přívaly sněhu a ukryly pod sebou nejen špínu, ale i asfalt, dlažbu a dopravní značení. Tím vzniká jeden z problémů, na který v předvánočním shonu zapomínáme – v zimě se musíme na ulicích pohybovat jinak. Když na to zapomeneme, může nás to stát i život.
Říká se, že nejvíc působí příběhy, a tady je jeden ze včerejšího dne: Je odpoledne a velmi hustě sněží. Jedu se zcela novým autem vybaveným všemožnou elektronikou a pohonem všech kol na perfektních zimních pneumatikách obousměrnou ulicí jednoho pražského sídliště ani ne 30kilometrovou rychlostí. Najednou se z chumelenice vynoří klusající postava ve věku mého dvanáctiletého syna s kapucou na hlavě a vbíhá na přechod.
Bleskurychle šlapu na brzdy. Auto zpomaluje, ABS kope, pomalu, ale jistě se blížím k tomu klukovi, který vůbec neví, že se na něj sune dvoutunová obluda. Auto zastavuje ani ne dvacet centimetrů od jeho nohou. Oddechnu si a s ulehčením zatroubím, kluk se ohlédne a je pryč. V tom nečase mu kapucu vyčítat nemůžu. To, že si pod bílým příkrovem ani neuvědomil, že vstupuje do silnice, vlastně taky ne, tak kde byla chyba? A jak málo stačilo, aby to dopadlo jinak?
Paragrafy říkají, že chodec má na přechodu pro chodce přednost. To je pravda. Jenže není přednost jako přednost. Chodec může řidiče omezit. Co to lidsky znamená? Může ho svým chováním přinutit přibrzdit až zcela zastavit. V žádném případě ho však nesmí ohrozit. A to znamená, že nesmí vstoupit do vozovky ve chvíli, kdy je jasné, že řidič by musel prudce brzdit nebo provést jakýkoli nebezpečný manévr.
Chodec nesmí vstoupit bezprostředně před projíždějící vozidlo. Jenže co je to bezprostředně? Pro profesionálního řidiče, který má představu, jak auto brzdí, to bude určitě jiná vzdálenost než pro babičku nebo puberťáka, kteří auto nikdy neřídili. Problém je, že by ta vzdálenost měla být ve všech případech stejná – stejně bezpečná pro zastavení auta.
Brzdná dráha auta na suchu při městské rychlosti 50 km/h je ideálně zhruba 28 metrů. Na mokru je to zhruba dvojnásobek a na sněhu trojnásobek. Že pořád nevíte, o čem mluvím? Tak vězte, že když řidič na sněhu nebo ledu při padesátce začne brzdit, pak ještě přejede na délku hokejové hřiště a za protější brankou probourá mantinely.
Jaké plyne poučení z úvodního příběhu? Není mnoho aut, za jejichž perfektní technický stav bych dal ruku do ohně, jako v případě toho, v němž jsem seděl. Pneumatiky, tlumiče, brzdy, to vše hraje svoji roli a prodlužuje brzdnou dráhu. To mějme na paměti! Kdybych jel o dva až tři kilometry v hodině rychleji, asi by měl kluk pořádné modřiny, kdyby o 5 km/h, pak už by nejspíš skončil se zlomenou nohou, a o takovou otevřenou tříštivou zlomeninu bérce nebo stehenní kosti asi nikdo nestojí. Vím, o čem mluvím...
Ráno jsem příběh vyprávěl svému synovi s tím, jak snadno by mohl skončit v nemocnici nebo by svého tátu taky nemusel pár let vidět. Řeknete to svým dětem? A rodičům? A prarodičům? A budete na to jako chodci myslet i vy?
