Jak zabavit dítě v autě?
Mami - ještě kolečkové brusle, přilbu na kolo, tenisové rakety, míč a člověče, nezlob se, kdyby náhodou pršelo... Tak podobné věty před odjezdem na dovolenou jsou slyšet asi v mnoha rodinách. Především tam, kde mají menší děti, je auto ideálním dopravním prostředkem na dovolenou, protože se do něj dá naskládat opravdu hodně věcí. Jenže znáte to - když už je konečně všechno sbaleno a rodina konečně vyrazí k moři, netrvá ani několik málo minut, než se ze zadního sedadla ozve zákeřné: A tati, kdy už tam budeme? A přiznejme si, ne každý je v takovém rozpoložení, aby trpělivě potomkovi vysvětlil, že za půl dne...A tak vám nabízíme pár rad, jak dlouhou cestu s dětmi v autě zvládnout k všeobecné spokojenosti.
Rozhodně to není jednoduché, protože až zhruba od třetí třídy by děti měly být schopné vymyslet si zábavu do auta samy. Do té doby je to hlavně na nás.
"My jsme pořídili takový kapsář, kam si dítě dává hračky. Také nám hodně pomáhají kazety s písničkami, které ale bohužel musíme poslouchat všichni."
Pro většinu z nás je tisícikilometrová cesta k moři spíše výjimkou než pravidlem a na dlouhé cestování autem nejsme příliš zvyklí. Ale právě kratší cesty by podle psychologa Zdeňka Šolleho měly být dobrou průpravou.
"Čím víc cestujeme, tím více zkušeností máme s různými hrami. Podle mě jde ale hlavně o to, jak se v autě zabavit bez všelijakých hraček. V některých rodinách je zvykem, že se v autě křičí, vzteká se a také fackuje, a tak to jde pořád dokola."
Je samozřejmě snadné vzít dětem do auta hračky, knížky, CD, ale to po celou dobu nevydrží. Ostatně pětileté dítě se dokáže na jednu věc soustředit maximálně 15 minut, zatímco třeťák by měl zvládnout alespoň tři čtvrtě hodiny. Ale i to je málo.
"Problém je také v tom, že to je uzavřený a hlavně příliš malý prostor pro různé druhy zábavy. Jde o to, aby byla věnována pozornost dítěti - otočit se k němu a povídat si s ním," říká známá televizní Chůva v akci doktorka Eva Popelková.
Ta podobně jako psycholog Šolle považuje za důležitou vzájemnou slovní komunikaci mezi rodiči a dětmi už i proto, že v běžném životě na to mnohdy nemáme čas.
"Určitě děti milují slovní kopané, koho si myslím nebo na co myslím. Při takových hrách se děti musí navíc soustředit a přemýšlet. Opravdu s takovou hrou si vystačí na hodně dlouho."
Prostě zábava pro celou rodinu, i když řidič se hlavně musí soustředit na cestu. Ale právě ta může být i další inspirací.
"Třeba, kdo napočte 30 červených aut, kdo uvidí nejvíce dopravních značek ve tvaru...A velmi dobré je také vědět něco o cestě, myslím co se týče například historie míst podél cesty - kdo se tam narodil, atd. Nebo když vidíte pole, tak co se na něm pěstuje, atd.
Do auta bychom namísto sladkostí měli vzít raději více ovoce nebo zeleniny, protože po bonbónu jsou děti vinou cukru neklidnější. Pití by mělo mít dítě v dosahu, nejlépe přímo u sedačky. A nejen proto nesmíme zapomínat na přestávky, během kterých by se podle doktorky Evy Popelkové děti měly hlavně hodně hýbat.
"Dobré je zastavit na takovém místě, kde se nemusím bát, že dítě vběhne do silnice a opravdu ho nechat vyběhat. Někdy je rodič nervózní a napomíná dítě, aby neskákalo a nepobíhalo, ale to je špatně, protože právě pohyb dítě potřebuje - klidně mu vytáhnout i na malou chvíli švihadlo, aby si zaskákal a vybil trochu energie."
