Jedeme autobusem na dovolenou
V České republice je na dvacet tisíc autobusů, jejich průměrné stáří je necelých 15 let a jsou dokonce starší než naše osobní auta. Na jednu stranu je pravda, že asi nemůžeme očekávat, že nejmenší vesnice naší vlasti bude spojovat linka vybavená nejmodernějším výkřikem techniky. Na druhou stranu pojedeme-li na dovolenou, budeme očekávat komfort a hlavně úroveň bezpečnosti odpovídající současné době.
U našich zájezdových autobusů doslova platí: jaký prodavač, takový krám. „Závisí to na samotném dopravci. Jeden může mít pět let starý autobus už v poměrně špatném stavu a druhý naopak může mít 15letý autobus, pokud se o něj stará a dá mu vše potřebné, ve výborné kondici,“ říká autodopravce Jan Kukla.
Přesto se problémové autobusy logicky najdou. „Problém je zejména s autobusy starými kolem 15 let, které jsou dovezené ze zahraničí. Tam totiž byly vyřazeny, ale tady za laciné peníze ještě dosluhují bez toho, že by na nich byly prováděny nějaké opravy.“
Ovšem je třeba mít na paměti, že vše není jenom o autobusu. Jízda v něm je totiž službou, kterou nám jeho prostřednictvím někdo poskytuje. „Jde také o to, jaké renomé má dopravce. On si dlouhodobě buduje značku, pověst a klientelu, nějakým způsobem deklaruje, co si o technice myslí a jaký má vztah k řidičům. Podle mého názoru tady kromě autobusu hraje roli také dopravce a řidič,“ domnívá se Dagmar Braunová ze serveru Busportál.cz.
A jsme u toho. Vždy spíše záleží na řidiči. „Je to stejné jako u osobního auta. Pokud pojedete sebelepším autem, které řídí nějaký šílenec, nebudete se cítit dobře, ani kdyby mělo tisíc bezpečnostních prvků. Ideální je, když je řidič ve správném věku – ne příliš mladý ani úplně opotřebovaný, a má zkušenost a rozum.“
Obrázek o tom, co nás na cestě čeká, si teoreticky můžeme udělat už předem sami. „Když je autobus na první pohled udržovaný – má dobrý lak, čistý interiér a nepotrhané sedačky, lze předpokládat, že se dopravce o autobus dobře stará.“
Situace s řidiči se u nás v poslední době zlepšuje, protože v rámci krize mnozí kamiónoví dopravci omezili přepravu a jejich zkušení řidiči si našli cestu k autobusům. „Pokud nenastane prudký ekonomický růst a trh nebude hladovět po řidičích velkých vozů, dopravní společnosti si i nadále budou moct řidiče dokonce vybírat.“
Kdy se tedy máme bát? Jediné, co asi můžeme zkontrolovat sami, je stav pneumatik. Sjeté nám dají jednoznačně najevo, že o naše bezpečí jde dopravci až v druhé řadě. Když se budeme s řidičem bát, protože pojede příliš riskantně, nejlepší je to projednat přímo s ním, a když to nepomůže, určitě bychom měli mít číslo na majitele autobusu, který už nápravu zjedná.
