Jedeme za "čáru"
Od roku 1989 stále častěji jezdíme do zahraničí. V létě k moři, v zimě na hory a před Vánoci na nákupy. Ve shonu a roztržitosti před delší cestou bychom ale neměli zapomenout, že nějaké to opominutí nás může stát zbytečné problémy. Na co tedy nezapomenout?
První jsou samozřejmě doklady. Které? Slovo má právník Zdeněk Svátek.
"Musíte mít sebou platný řidičský průkaz a doklad k vozidlu, nebo-li osvědčení o registraci vozidla." Tedy lidově malý techničák.
"Dále doklad o tom, že mám zaplacené zákonné pojištění, které mi kryje případné škody. Mám tedy sebou zelenou kartu, kterou dostanu od své pojišťovny."
Abychom předešli problémům v případě, že nejsme majitelé nebo provozovatelé vozidla, měli bychom si pořídit ještě jeden doklad.
"V takovém případě se řadu let doporučuje, aby měl doklad od vlastníka vozidla, že zmocňuje cizího řidiče k jeho užívání. V současné době to jako povinnost nařizuje Polsko."
Pověření musí samozřejmě obsahovat vše potřebné.
"Opravňuji pana XY (datum narození, číslo pasu nebo OP) k řízení motorového vozidla (značka, registrační značka). Je vhodné, aby byl podpis majitele vozu notářsky ověřen."
Logicky čeština nestačí, i když...
"Kdybych jel do Polska, tak zrovna tady by to problém nebyl, ale obecně je vhodné mít oprávnění i v cizím jazyce, podle toho kam jedete."
Dále bychom si měli nastudovat předpisy dané země, i když se liší minimálně. Ale například v Rakousku v některých oblastech potřebujete sněhové řetězy a povinná je výstražná vesta. A pozor! Ne v kufru, ale ve vozidle. Stejná povinnost pak platí v Itálii, Chorvatsku a Španělsku.
