Jsme s biopalivy v předstihu?

Biopaliva jsou, jak už jsme v Motožurnálu několikrát říkali, podle našeho názoru pro masové rozšíření mnohem lepší alternativou než zemní plyn. Plyn je vhodný spíš do vozidel, která jezdí jen na daných trasách, zjednodušeně řečeno, kolem plnicích stanic. Máme na mysli třeba městské autobusy, nebo popeláře. I když i u nás plnicích stanic na zemní plyn stále přibývá, aktuálně jich je 11. Potenciál biopaliv je ale mnohem větší. Mimo jiné, pořizovací cena stojanu je desetinová. Jenže zatímco dřív se někde dala koupit alespoň bionafta, v současnosti si na pumpě koupíte leda tak biojogurt.

"Jsme možná jediný stát, kde podíl biopaliv klesá oproti minulosti, ale to prostě neovlivníme," říká Petr Kuba z firmy ADW bio.

Nejen lidé z této firmy, která v oboru podniká, se snaží u nás biopaliva prosadit. Možná si vzpomínáte, že loni jsme v našem vysílání mluvili i o tom, jak si koupili nový vůz Ford Focus Flexi-fuel, který jezdí jak na benzín, tak na palivo E85, ale hlavně jste od nich tenkrát mohli slyšet, že na začátku roku 2007 se už dočkáme prvních stojanů se zmiňovaným palivem E85, kde je 85% biolihu a 15% benzínu. Je ale březen 2007 a žádné stojany nestojí. Tedy, nestalo se tak, a to přestože na našem trhu jsou jak auta, tak příslušné normy. Důvod je jediný.

"V současné době u nás vyjde palivo s 85% lihu zhruba na 40 korun za litr, což pro motoristy určitě není zajímavé. Spíš ještě přihlédneme k tomu, že se zvedá spotřeba minimálně o 20%. Samozřejmě, budoucnost ukáže, zda-li stát umožní oddanění takového paliva nebo alespoň oddanění lihové složky. Pak to teprve může být zajímavé."

Zatímco silné a hlavně jednotné plynařské lobby podařilo prosadit pro zemní plyn výhody v čele s nulovou spotřební daní a tedy příznivou cenou pro motoristu, což je klíč k úspěchu. Biopaliva nic, a to už hodně dlouho.

"Biopaliva v České republice jsou takovým evergreenem. Není to ani tak velký problém po stránce technologické a výrobní, protože jak rafinérie tak distribuční organizace (ČEPRO) jsou na biopaliva v celku připraveny. Problém je to v oblasti politické, daňové a finanční, protože systém v České republice je v současné době nastaven tak, že aplikace biopaliv, jejich výroba a použití není žádným způsobem zvýhodněná tak, jako tomu je v ostatní Evropě. Zatím tedy výrobce biopaliv nic nenutí k tomu, aby je na českém trhu aplikovaly ve větší míře," shrnuje Milan Pospíšil z Vysoké školy Chemicko-technologické v Praze.

Jak ale dodává, aktuálně to ovšem vypadá tak, že biopaliva by se na našich čerpacích stanicích měla objevit od 1. července tohoto roku. Prý to nařídí stát. Bude to ale asi cesta takzvané nízkoprocentní směsi, tedy že všechna paliva budou v malém nejspíš dvouprocentním množství naředěná biosložkou. Nepůjde tedy o například švédský model, kde prodávají vysokoprocentní směs E85, což je 85% ethanolu a 15% benzínu. Lidé, kteří o tomto rozhodují, se totiž přiklonili k variantě, že biopaliva si žádnou podporu nezaslouží a E85 bez zvýhodnění vyjde dráž než klasický benzín. Nemá tedy šanci uspět. Ovšem bioložka zůstává dražší, i když se naředí všechny pohonné hmoty.

"Bude to vlastně plošná záležitost, zaplatí to konečný spotřebitel a na cenu to bude mít vliv v řádu 10 haléřů, řekl bych do 20 haléřů," říká Petr Kuba z firmy ADW bio.

Co si o státní nepodpoře myslí další odborník Milan Pospíšil z Vysoké školy chemicko-technologické v Praze?

"Všude v ostatních zemích EU jsou biopaliva podporována. Na druhou stranu každá podpora něco stojí a tím, že Česká republika zatím nehodlá podporovat rozšiřování biopaliv na české trhu, tak tím státní pokladna ušetří nějakou tu miliardu. Nicméně, i sama Evropská Unie uznává, že veškeré výhody podpory biopaliv by měly ve všech členských zemích skončit v roce 2010, takže ČR je vlastně v předstihu."

O jak velký, a jestli vůbec, předstih se jedná, probereme ještě později. Teď opět Petr Kuba. Ten si totiž myslí, že biopaliva by se podporovat měla.

"Je potřeba říct, že EU je dnes závislá z 87% na dovozech ropy. V příštích letech se to velice rychle přehoupne přes 90% a každý hospodář, pokud je na něčem závislý, tak hledá další alternativu. Biopaliva alternativou určitě jsou a my jsme je schopni použít proti například vodíku, který bude realizovatelný v řádech desetiletí. Samozřejmě, není to zadarmo, ale přináší to stabilitu do zemědělství a zahraničního obchodu a diverzifikuje energetické zdroje. Podle mě to tedy smysl má."

Pouhé naředění všech paliv totiž ve skutečnosti nic neřeší. Kdyby totiž někdo takzvaně zatáhnul ropný kohoutek, nebude nejen na co jezdit, ale ani v čem jezdit, protože nízkoprocentní směs vás nemotivuje k pořízení jiného než konvenčního vozu. Řeči "co by - kdyby" teď ale vyměňme za odpověď na poměrně častou obavu motoristů. Biopaliva prý při delším stání nedělají dobrotu.

"Hrozí, že při dýchání nádrže a při vyměňování plynných obsahů, nádrž vs. okolní ovzduší, se může stát, že voda v nádrži vykondenzuje. Pak mohou nastat určité problémy s tím, že se palivo rozdělí do vodné fáze a do fáze uhlovodíkové - palivové. Na to se ale všichni výrobci velmi pečlivě připravují a do paliv budou aplikována speciální aditiva, která by tomuto problému měla zamezit."

Takže podle Milana Pospíšila z Vysoké školy Chemicko-technologické v Praze jde spíš o rizika hypotetická než skutečná. Ovšem otázkám stále není konec. Někdy se totiž lidé ptají, je vůbec dost místa na pěstování plodin na biopaliva? A je humánní pálit třeba obilí nebo kukuřici na líh, když lidé hladoví? K tomu se za malou chvíli vrátíme. Nechme teď stranou, že plošně ředěná paliva biosložkou, bez podpory vysokoprocentních směsí asi ve smyslu podpory alternativ k ropě, není opravdu příliš smysluplné. Podívejme se teď k sousedům s Petrem Kubou z firmy ADW bio.

"Začnu v Polsku. To je stát, který má největší zkušenosti s přimícháváním lihu do benzínu. Tento trend se rozběhl už v 80. letech, kdy líh nahrazoval tetra-ethyl-olovo kvůli zvyšování oktanového čísla. V té době se začalo od olovnatých benzínů ustupovat, potom na konci 90. let tento trend zase upadl a teď se přimíchávání lihu opět probouzí. Pokud ale vím, tak se používají jen nízkoprocentní směsi."

Což je stejná varianta, která asi bude i u nás. Z Polska se můžeme podívat na západ. Německo sice masivně podporuje zemní plyn, ale ani na biopaliva úplně nezapomněli.

"Německo se vydalo především cestou bionafty, kde je podíl výroby evropsky a možná i světově největší. S výrobou biolihu je Německo, řekl bych, na počátku cesty. Vyrábí se tu zvyšovače oktanového čísla na bázi ethanolu, začíná se s přímým přimícháváním a v loňském roce byly otevřeny první čerpací stanice i na palivo E85. V Německu je od 1.1.2007 minimální kvóta biopaliv. Podíl je tak jako u nás zdaněný spotřební daní a čistá paliva nebo vysokoprocentní směsi jako čistá bionafta, rostlinný olej nebo E85, jsou zproštěny od spotřební daně."

V Rakousku je přimíchávání biosložky povinné do bionafty a je zvýhodněné spotřební daní. Benzín čeká toto zvýhodnění od 1. října. Lídrem vysokoprocentních směsí je jak známo Švédsko, kde prodeje E85 stále stoupají.

"Vzrůstající tendenci to samozřejmě má, protože palivo je lacinější o 30% a možná i více. Na trh byly navíc uvedeny nové modely Volvo a Saab."

Takže Ford jako průkopník tohoto pohonu přišel o svůj evropský monopol. Že je biolíh perspektivní, dokazuje Saab třeba tím, že za pár dní na autosalonu v Ženevě představí model, který bude jezdit jen na čistý líh. Octavii na bioethanol letos uvede také Škoda. Bude to jejich první vůz v novodobé historii na alternativní pohon. Také ostatní automobilky už technologii flexifuel používají v Brazílii, ať už je řeč o Volkswagenu nebo GM. Fiat dokonce prodává triplex pandu - auto, které jezdí jak na zemní plyn, tak na vysokoprocentní směs biolihu stejně, jako na obyčejný benzín. Auta tedy jsou, bude ovšem dost místa na pěstování rostlin?

"Co se týká české republiky, tak u nás jsou kapacity dostatečné. Problém výroby biopaliv je problémem spíše západní Evropy a zakládajících států EU, takže celá Evropa spoléhá na nové členské země," říká Milan Pospíšil z Vysoké školy Chemicko-technologické v Praze a pokračuje: "Využití biopaliv jako náhrady klasických motorových paliv je řešení přechodné a částečné. Nelze počítat s tím, že biopaliva pokryjí veškerou spotřebu motorových paliv zejména ve vyspělých zemích Evropy a ostatního světa, jako jsou USA a Asie. V Evropě lze využití biopaliv chápat především jako pomoc zemědělskému sektoru při zpracování nadbytku zemědělské produkce."

Biopaliva podle něj nejsou definitivním řešením, ale platí, že čím víc je budeme využívat, tím víc ušetříme čas a ropu, než najdeme adekvátní náhradu. A poslední otázka: Je humánní pálit to, co by někde jinde mohlo zachránit hladovějící lidí? Na to vám odborníci neodpoví. Odkážou vás na politiky, na které ale v motožurnálu není dost místa. Každopádně, zemědělské přebytky se do Afriky nevozily, ani když ještě o biopalivech nebyla řeč.