Každý třetí zemře na rychlost, ale umírá pomalu
Přiměřeně, přiměřeně. S těmito slovy hází droždí do kádě Jan Werich v pohádce Byl jednou jeden král. Svoji snahu o přiměřenost však přežene a malér je na světě. Na silnici se chová nejeden z nás podobně.
Přiměřená rychlost není ta nejvyšší povolená – tedy 50 km/h v obci, 90 km/h mimo ni a 130 km/h na dálnici, ale ta bezpečná. Mnozí mají pocit, že mohou-li jet tolik, kolik je povoleno, přece nepojedou pomaleji a nebudou se šidit. Jenže to jsou na omylu. „Zákon stanoví mimo jiné povinnost dbát zvýšené ohleduplnosti vůči osobám se sníženou schopností pohybu a orientace – například slepci nebo vozíčkáři, vůči dětem a obecně vůči slabším účastníkům provozu na pozemních komunikacích. To mimo jiné předpokládá určitou schopnost předvídat krizovou situaci, která může nastat v okolí škol, nástupních ostrůvků a přechodů pro chodce a tak dále,“ upozorňuje právník Jan Kněžínek.
Ne vždy tedy můžeme jet na hranici povolené rychlosti, zvlášť ne ve městech. Vždy musíme jet takovou rychlostí, abychom mohli bezpečně zastavit vozidlo, to je základní pravidlo. Řidič tedy musí brát v potaz řadu faktorů. „Kromě svých schopností a vlastností vozidla je povinen přizpůsobit rychlost také povětrnostním podmínkám, kategorii pozemní komunikace, po které jede, a tak dále.“
Nepřiměřená rychlost nebo její nepřizpůsobení má bez diskuse na svědomí největší počet mrtvých na našich silnicích. Loni si vyžádala na 260 obětí, což je prakticky třetina všech obětí. Jednoznačně vede nepřizpůsobení rychlosti dopravně technickému stavu vozovky, tedy zjednodušeně řečeno, řidič prostě nezvládl průjezd zatáčkou a vyletěl ze silnice. Tahle chyba si vyžádala bezmála stovku mrtvých. O moc lépe na tom nejsme, ani pokud jde o nepřizpůsobení rychlosti stavu vozovky. 38 mrtvých si vyžádala také vysoká rychlost vzhledem ke stavu vozidla a nákladu a 21 obětí rychlá jízda za snížené viditelnosti.
Jednou věcí je jízda mimo město a naopak jízda okolo škol nebo nástupních ostrůvků městské hromadné dopravy ve městě. „Pád osoby pod vozidlo z nástupního ostrůvku, ať už by k němu došlo z jakéhokoliv důvodu, je okolnost, kterou řidič předvídat nemohl. Ovšem problém může být například v případě přechodu pro chodce, kde sice může platit místní úprava povolující rychlost jízdy 40, 50, nebo 60 km/h, nicméně platí obecné pravidlo, že před přechodem pro chodce řidič může jet pouze takovou rychlostí, aby stihnul včas zastavit vůz před přechodem v případě, kdy by to situace vyžadovala.“
Rychlost je vždy rozhodujícím faktorem při projednávání tragické nehody u soudu, a je-li nepřiměřená, což může být v řadě případů i třicítka, může nám přitížit. Jedná se totiž o porušení závažné povinnosti, což přizpůsobení rychlosti podmínkám provozu bezesporu je.
Povolená rychlost nemusí být zároveň bezpečná
Nejen u nás je běžné, že se povolená rychlost mírně překračuje. Stačí se podívat například i do sousedního Německa nebo Rakouska a uvidíte, že 10 km/h nad limit na dálnici tam zpravidla vůbec nikdo neřeší. Na druhou stranu za šedesátikilometrovou rychlost v obci, kde je povolena padesátka, vás pomalu zastřelí. Tomu se říká přizpůsobení rychlosti.
Policie ve vyspělých zemích mírné překračování rychlosti někde toleruje, jinde je nekompromisní. Limity jsou jasně dány, ovšem jejich dodržování neznamená, že jezdíte bezpečně. Nejvyšší povolená rychlost totiž není vždy rychlostí přiměřenou, chcete-li bezpečnou. „Na silnici I. třídy, která je čistá a svítí slunce, mohu jet klidně 90 km/h. Ovšem když vidím, že se začne vyskytovat víc aut v protisměru nebo se tvoří například kolona, měl bych na to reagovat a být připraven na možné nenadálé situace – například na změnu počasí. Důležité je také počítat s tím, že pokud se necítíte fit, prodlužuje se reakční doba. Jinými slovy, podle okolní situace v provozu je nutné rychlost vždy snížit pod nejvyšší povolenou,“ radí Jiří Patera, šéfinstruktor bezpečné jízdy na Polygonu Most.
Řidič musí brát v potaz stav auta, tedy i stav jeho pneumatik, povětrnostní podmínky, viditelnost, okolní provoz, místa, kudy projíždí, kvalitu povrchu silnice a tak dále. To vše musí neustále vyhodnocovat, přičemž situace se leckdy mění v řádech sekund. Zrádné to bývá v zimě ve městech, kde to neznáme. „Kromě vozovky v dobrém stavu může nastat jízda po kolejích, kde je brzdění složitější. Objeví se problémy s přechody, o kterých jsem nevěděl. Nebezpečné jsou také zpomalovací příčné pruhy před přechody pro chodce, které zpomalení vozu rozhodně nepomohou. V místech, kde to neznám, bych měl očekávat určité problémy – výmoly, bariéry, koleje, přechody pro chodce a tak dále.“
Svoji roli hraje i čas. „Když jedete v půl osmé ráno kolem základní školy, kde je přechod, přiměřená rychlost bude 30 km/h, přestože je tu povolena padesátka. Zpomalit byste měli i v situaci, když se budete blížit k nástupnímu ostrůvku pro MHD a uvidíte, že k němu přijíždí tramvaj. Lidé začnou vystupovat, nastupovat a přecházet vozovku a v tu chvíli je přiměřená rychlost nanejvýš 20 km/h,“ upozorňuje šéf pražské dopravky Pavel Švrčula.
Ve městě prostě nastávají situace, kdy i padesátka je moc. Jen pro představu. Budete-li se blížit k tramvajovému ostrůvku 60kilometrovou rychlostí a budete reagovat na nečekanou situaci, začnete brzdit pravděpodobně až za ním – za sekundu totiž ujedete 17 metrů. Pokud byste jeli padesátkou, začnete brzdit po 14 metrech a ve 30kilometrové rychlosti už po 8,5 metrech. To je rozdíl často znamenající rozdíl mezi životem smrtí.
Přiměřená rychlost však není jen záležitostí města. S podzimními plískanicemi a blížící se zimou se bude stále častěji stávat, že vás například na dálnici někdo předjede, protože pojede povolených 130 km/h a vy jen 110 km/h. „Pokud chce někdo jet 130 km/h, cítí se na to, má dobrý vůz i pneumatiky, nebraňte mu v tom. Zvolte si svoji rychlost. Ovšem měla by být vždy taková, abych se nestával nepřítelem ostatních řidičů, protože i pomalá jízda je nebezpečná – například jet stovkou na dálnici v prostředním pruhu, ne-li v levém,“ vysvětluje Jiří Patera.
Přiměřená rychlost je totiž věcí subjektivní a nelze ji definovat v zákoně. Vždy však musíte jet tak, abyste neohrožovali, a pokud možno ani neomezovali ostatní.
