Kdo si hraje, nezlobí

2. srpen 2006 13:00

Kdo si hraje, nezlobí. Současné technologie umožňují simulovat prakticky všechno. Ostatně i piloti, a to i ti nejlepší z nejlepších, dnes získávají zkušenosti na simulátorech. Pro nás obyčejné smrtelníky, kteří mají trochu toho závodního ducha a rozum, pak místo reálných silnic existuje možnost vyřádit se na počítači. Na jedné straně stojí hry, kdy se našemu virtuálnímu autu po jakémkoli nárazu nic nestane, na druhé pak simulátory, které dokáží napodobit reálnou jízdu se vším všudy.

Počítačové programy týkající se aut lze rozdělit na dvě skupiny. Tedy v prvé řadě na hry, které jsou opravdu pro zábavu.

"Jako příklad můžeme uvést jednu z nejrozšířenějších her Need For Speed. Jedná se o velmi jednoduché ježdění, na které stačí klávesnice nebo obyčejný digitální ovladač. Jezdíte tak, že nemusíte třeba ani brzdit, auto se vždy odrazí zpět a nezničí se. Je to především hra pro toho, kdo nechce ztratit motivaci, nechce se mu moc trénovat a chce si jenom zajezdit," popisuje Martin Nimrichter ze SimRacing.

Jsou ovšem tací, kteří si nechtějí jen hrát, ale chtějí závody se vším všudy.

"V současné době existují na světě 3 skupiny, které se zabývají programováním opravdových realistických simulátorů. Jednou z posledních simulací je rFactor, která v sobě má už 5 stupňů přesnosti simulace. Pak už jde o výkon počítače. V dnešní době, kdy jsou počítače s procesory 3 GHz, je zapnut pouze první stupeň, ale jsou tam ještě 4 další. Věrnost simulace zkrátka stále roste."

Při programování jsou v těchto případech využíváni i samotní závodníci a jezdci. A na základě jednoho programu vznikají nejrůznější závodní série. Od formule 1, přes formuli Nippon až třeba po Česká pojišťovna Škoda Octavia Cup.

"Vyráběli jsme nový mód a testovali jsme s opravdovými závodníky. Zabrali se do simulace na více než 2 hodiny, aby nakonec ulomili řadící páku, protože zapomněli, že nejsou v závodním autě."

Hrát si můžete sami, ale máte-li slušné připojení k internetu, pak si můžete za jeden večer projít klasickým závodním víkendem ve vybrané sérii.

"Zajímavější možností je on-line hraní, kdy se na internetu sejde třeba 20 nebo 30 lidí na jedné trati. Pak záleží na organizaci závodů. Buď si sám založíte hru a ostatní se k vám připojí. Nebo i u nás už existují portály, kde se dá organizovaně zazávodit. Musíte založit tým, sehnat do něj lidi, zvolit si sérii a platíte třeba i startovné."

Stejně jako v životě, abychom mohli jet, potřebujeme auto, tak v tomto případě potřebujeme počítač na odpovídající úrovni. Pro obyčejné hry stačí klávesnice, ale pro simulátory bychom už měli mít o něco lepší vybavení.

"Lze začít hrát na klávesnici nebo s digitálním ovladačem, což vám ovšem nepřinese ten opravdový prožitek, protože jenom mačkáte tlačítka a program sám koriguje, nakolik zatáčíte. Ideální je volant se zpětnou vazbou, kdy se do něj vrací nárazy například do obrubníku nebo do soupeře, auto jde do smyku a vy to cítíte. Pokud to myslíte opravdu vážně a máte dost peněz, pak do toho můžete investovat i 50 000 až 100 000 korun a pořídit si hydraulické křeslo, které simuluje i přetížení při brždění nebo zatáčení automobilu."

Sice není třeba pro jízdu na počítači mít řidičské oprávnění, ale i když ho máme, pak musíme nejen vědět, kde je plyn nebo brzda, ale v simulátorech se musíme vyznat i v technice, protože auto je potřeba pro závod patřičně nastavit.

"Simulátor se snaží simulovat všechno, tedy i nastavování vozu. Například formule 1 je jeden z nejvíc laditelných vozů, aby vyhovovala řidiči na dané trati a ten byl co nejrychlejší."

A stejně jako čerstvý absolvent autoškoly těžko zvládne školu smyku, není to pro začátek žádná legrace.

"Začátečníkovi většinou pomůže některý zkušenější jezdec, který mu pošle svoje základní nastavení vozu. Například na formuli 1 se ladí opravdu vše. Vybíráte pneumatiky, ladíte jejich tlak, zavěšení, tvrdost tlumičů a pružin, přítlak, světlou výšku, vyvážení, brzdy, citlivost volantu, plynu. Prostě vše jako ve skutečnosti. Ne, že sednete a jedete."

Narozdíl od reality nás sice nehoda nic nestojí a nic se nám nemůže stát, ale i tak za jakoukoli chybu, ať už naši nebo soupeřovu, platíme.

"Pokud třeba narazíte kolem do soupeře, pak při lehčím kontaktu je simulováno poškození ohnutí závěsu v patřičném směru a změní se tak jízdní vlastnosti. Při větším kontaktu vám kolo uletí a vy sledujete, jak letí vpřed."

A prohráli jste, a to přece jen především my muži nemáme rádi. Tak hrajeme znovu a znovu. Kdo si hraje, nezlobí. Nebo ano?

autor: pgj
Spustit audio