Lékárnička je při nehodě až to poslední
Každý den se u nás stanou desítky nehod, při kterých je někdo zraněn. Zvlášť nehody, při kterých dojde k vážným zraněním, určitě nejsou příjemným zážitkem ani pro ty, kterým se nic nestalo. Právě oni totiž musí zraněným poskytnout první pomoc. Ve stresu, za křiku raněných a ve zmatku, který u takové nehody vládne, to není určitě nic jednoduchého.
Začít hledat v takovou chvíli v autě lékárničku, je naprosto zbytečné, ať si ministerstvo její výbavu předepisuje, jak často chce. V takovou chvíli totiž hrají roli vteřiny. Lékárnička přijde na řadu až po řadě dalších věcí, které máme udělat.
Vždy záleží na tom, kolik nás u vážně nehody je. Je-li nás víc, je potřeba, aby se někdo doslova ujal velení. Jsme-li sami, pak si musíme poradit sami. V první řadě musíme zabezpečit místo nehody, tedy zajistit bezpečnost naši a zraněných. „Dokud není zastaven provoz, riziko je obrovské a zbytečných úmrtí zachránců je mnoho,“ varuje záchranář Alan Ryba.
Potom vytočte linku 155, tedy přímo záchranku, kde vám mohou poskytnout asistovanou první pomoc a záchranou zraněných vás krok za krokem provedou. „Na tísňové lince oznamte, co se zhruba stalo, není potřeba předem prohlížet zraněné, ale stačí jednoduše říct: stala se dopravní nehoda autobusu s nákladním vozem, lidé se pohybují po vozovce, nebo naopak všichni zůstali uvnitř, auto je na střeše, chodce porazilo auto a tak dále.“
Musíme dát pozor i na ty, kteří z aut vystoupí a zdánlivě se zdají v pořádku nebo okolo bez cíle bloumají. Posadíme je a uklidníme, že je pomoc na cestě. Pak musíme prohlédnout nabouraná vozidla a rychle zjistit situaci, v jakém stavu jsou případní další lidé v autech. Nevěřte těm, co vystoupili, že je vše v pořádku. Zraněný nemusí vnímat vážnost situace.
„Potom se zabývejte těmi, kteří nejeví známky života, tedy s vámi nekomunikují ani poté, kdy s nimi šetrným způsobem zatřesete. Případně se můžete věnovat lidem, na kterých je viditelné velké krvácení: například teče nebo vyloženě stříká krev z poraněných míst, případně z amputované končetiny.“
Nejprve se tedy snažte zastavit prudké krvácení, protože při tepenném krvácení člověk vykrvácí za pár vteřin. Lepší a hlavně rychlejší než hledat lékárničku je vyrobit si provizorní tlakový obvaz třeba z košile nebo trička.
Potom zvažte, zda zraněné vyprostit. Zpravidla to totiž není potřeba. „Pokud nehrozí nebezpečí nárazu dalšího vozidla nebo požáru havarovaného vozidla, je lepší nechat raněné v dopravním prostředku, protože jsou chráněni před povětrnostními vlivy a příjezd záchranných složek nebývá dlouhý.“
Do příjezdu záchranky nás zajímá, kromě již vyřešeného krvácení, aby zraněný dýchal a neměl zástavu srdce. Umělé dýchání se dnes už nedoporučuje, hlavní je masáž srdce. „Pro záchranu člověka je naprosto nezbytné, aby se s pomocí začalo prakticky okamžitě.“
A zapomeňte na vše, co jste se učili, stačí si pamatovat jediné. „Rychlost stlačování hrudníku by měla být zhruba sto za minutu. Jako pomůcka může posloužit počítání sekund: jednadvacet, dvaadvacet, přičemž za každou sekundu byste měli hrudník stlačit dvakrát,“ popisuje postup srdeční masáže Alan Ryba.
Masáž nesmí přestat až do příjezdu záchranářů, nebo do chvíle, než vás případně někdo vystřídá.
