Lhostejnost může i zabít

Ano, každoročně u nás od nehody ujede přes deset tisíc řidičů. Toto číslo se i přes změny zákonů v posledních letech příliš nemění. Přitom zhruba v tisíci zaznamenaných případech je potřeba poskytnout první pomoc. Jenže, řešit nepříjemnost v podobě nehody tím, že před ní zavřeme oči, je zaděláváním na daleko větší průšvih.

Nejde pouze o nehody, kdy jsme povinni zavolat policii. Velkou část nehod tvoří takzvané ťukance na parkovištích, ale i tady musíme zůstat na místě a nepříjemnost řešit. „Je-li to zaparkované vozidlo a jeho majitel nebo řidič se na místě nevyskytuje, nezbývá nic jiného než zavolat policii,“ radí právník Jan Kněžínek.

Zákon nám přímo stanoví, že kromě případů, kdy je potřeba se z místa nehody vzdálit kvůli případnému přivolání pomoci a zase se vrátit, musíme na místě zůstat a zdržet se čehokoli, co by mohlo ovlivnit vyšetření události.

„Ujetí od dopravní nehody je zpravidla vždy přestupkem, a to dokonce i v případě, kdy ujede poškozený, který nemusí být viníkem. To se stává často. Většinou je to v souvislosti s alkoholem v krvi řidiče nebo jinými omamnými látkami, aby toto jednání nebylo odhaleno.“

Za obyčejné ujetí nás tedy čeká sankce za přestupek. „Pokud je při dopravní nehodě škoda do sta tisíc korun na každém z vozidel, znamená to, že ten, kdo od dopravní nehody ujede, vystavuje se riziku pokuty ve výši 2,5 až 5 tisíc korun. Při opakovaném ujetí od nehody během jednoho roku se vystavuje riziku zákazu činnosti až na půl roku a současně mu hrozí tříbodový postih. V případě, že by vznikla škoda nad sto tisíc korun, pokuta i hrozba zákazu činnosti zůstávají stejné, ale do karty řidiče přibude sedm bodů.“

Jenže pak jsou nehody, od kterých někdo ujede, a následky jsou daleko závažnější. „Doposud při podobných nehodách zahynulo pět osob,“ konstatuje letošní statistiku šéf pražské dopravky Pavel Švrčula.

Nehledě na to, že je tento počet obětí o polovinu nižší než před rokem, stále je neposkytnutí pomoci neodpustitelné a pamatuje na to i trestní zákoník. Od letošního roku přísněji než v minulosti. „Za předpokladu, že řidič, který měl mít účast na dopravní nehodě, neposkytne první pomoc, hrozí mu trest odnětí svobody ve výši pěti let,“ pokračuje právník Jan Kněžínek.

Tento trest hrozí každému ze zúčastněných řidičů, ale zákon pamatuje i na ty, kteří jsou prostě jen u nehody. „Půjde-li například o spolujezdce, případně o náhodného kolemjdoucího, který pomoc neposkytne, jedná se o jiný trestný čin, a to obecné neposkytnutí pomoci. V takovém případě hrozí trest odnětí svobody maximálně na dva roky, ale pokud by byl kolemjdoucí lékař, trest už může být tři roky.“

Pozor, ačkoli jsou případy, kdy pouhé telefonické přivolání záchranky může být považováno za poskytnutí pomoci, musí k tomu být důvody a nahrávat okolnosti.

„Každý je povinen poskytnout první pomoc podle svých schopností, a to pokud možno aktivně. Za určitých okolností může stačit přivolání pomoci, ale je to dáno okolnostmi konkrétních případů. Nicméně vždy by měla být poskytnuta první pomoc, což se řidiči učí už v autoškole.“

Mnozí se bojí poskytnou první pomoc, aby zraněnému ještě víc neublížili. Tak trochu mají oprávněné obavy. „Pokud by neodbornou první pomocí došlo k poškození zdraví, není vyloučeno, že její poskytovatel bude soudně popotahován a případně i trestně stíhán. Nicméně primárně by mělo platit, že vždy je lepší první pomoc poskytnout, protože takových případů, kdy by mohlo dojít k ještě vážnějšímu poškození zdraví, je minimum,“ uzavírá Jan Kněžínek.

Zastavit masivní krvácení a udržet srdce v chodu do příjezdu záchranky by měl umět každý. Jestli ne, měl by navštívit například kurz první pomoci.