Mozek zemře do 5 minut

První pomoc může poskytnout doslova každý.

"První pomoc může poskytnout každý, kdo umí počítat do 15 a má dvě ruce," konstatuje záchranář Alan Ryba.

A poskytnout by ji měl. Ono totiž, i když je například v Praze průměrný čas do příjezdu sanitky na místo 8 minut, člověk zemře podstatně dříve.

"Pokud je člověk v ohrožení života, to znamená masivně krvácí, má zástavu dýchání, zástavu krevního oběhu nebo je v bezvědomí a má takzvaně zapadlý jazyk, pak bez pomoci kolemjdoucích laiků zemře průměrně do 5 minut. Za pět minut je mozek člověka za normálních okolností naprosto mrtvý, nepoužitelný a není nejmenší naděje, že by se obnovilo normální fungování osobnosti."

U dopravní nehody především musíme zajistit bezpečnost, a to především nás samotných. Těžko asi budeme skákat ke zraněnému mezi projíždějícími auty. Pak se věnujeme zraněnému.

"V první fázi samozřejmě není důležité ošetřovat zlomeniny. Laik jako poskytovatel první pomoci nemusí zjišťovat, co vše má dotyčný člověk za zranění. Důležité je, aby se takový člověk dožil příjezdu záchranné služby. Není tedy důležité, co má za zranění, ale důležité je pouze zachování základních životních funkcí."

Co tedy zjišťujeme?

"Přistoupíme ke zraněnému a první, co nás bude zajímat, je to, zda masivně nekrvácí. To znamená, že první, co ošetřujeme, je tepenné nebo rozsáhlé krvácení, které přímo ohrožuje život zraněného. Takové krvácení musíme zastavit. Jestliže není přítomno masivní krvácení, pak následuje kontrola základních životních funkcí. Je dotyčný v bezvědomí? Mluví s námi? Reaguje na vnější podněty? Dýchá? Vidím dýchací pohyby? Cítím vydechovaný vzduch? Je přítomna srdeční činnost?"

Nehody můžeme rozdělit na dvě skupiny, a to kdy zranění zůstanou v autě nebo když dojde například ke sražení chodce, nebo cyklisty.

"S poraženým chodcem, pokud to není nutné, nehýbeme. Hýbali bychom s ním pouze v případě, že by byl nějak ohrožen jeho život, nebo že by ležel v poloze, která by nám neumožňovala, například při zástavě dechu nebo srdeční činnosti, poskytovat masáž srdce a umělé dýchání. Pak bychom samozřejmě jeho polohu změnili."

Bohužel až příliš často dochází k nehodám při nichž je v autě nebo autech zraněno více lidí. První, co uděláme, je přivolání záchranné služby, kdy popíšeme situaci na místě nehody.

"Potom bychom měli udělat takové, nazvěme to, minitřídění, kdy ve velmi krátkém čase zraněné oběhneme a zjišťujeme opět základní životní funkce. Jak jsme říkali, nejvíce ohrožuje život masivní krvácení, to je potřeba vždy zastavit. Potom sledujeme, zda je někdo v bezvědomí, jestli má někdo zástavu dýchání, to znamená, že se staráme o uvolnění dýchacích cest. Pokud dojde k zástavě srdeční činnosti v důsledku traumatu, tedy úrazu, pak je naděje na obnovení této životní funkce minimální. Při větším počtu zraněných je tedy potřeba v první fázi zastavit masivní krvácení a nedýchajícím uvolnit dýchací cesty."

Když pomáháme zraněnému, první, o co se staráme, je krvácení.

"Pokud vidíme, že postižený masivně krvácí, tím nemyslím povrchové krvácení, které pro laika může vypadat jako velké krvácení, pak základní první pomoc spočívá ve zvýšení místa krvácení nad úroveň srdce. Znamená to, že zvedneme ruku nebo nohu nad jeho úroveň. Nemusí se rovnat přímo o tepenné krvácení, ale může jít i o rozsáhlé žilní krvácení, které zraněného ohrožuje na životě. Samozřejmě, jestliže nebudeme nebo nemůžeme zraněného z auta vyprostit, pak se bez tohoto úkonu obejdeme," vysvětluje záchranář Alan Ryba.

Ke slovu pak přichází tlakový obvaz.

"Připravíme si tlakový balíček. Tedy buď z hotového obvazu z autolékárničky, který nerozmotáme, nebo si složíme z nějakého kusu látky balíček, a ten přitiskneme přímo do rány. Buď ho tam držíme rukou, když nepotřebujeme ošetřovat další zraněné, nebo ho pevně a silně přitáhneme dalším obvazem nebo třeba utrženým pruhem látky na krvácející místo."

Tlakový obvaz má přednost před zaškrcením, ale někdy je rána tak rozsáhlá, že by nestačil. Nebo se jedná o případy, kdy dojde k amputaci končetiny.

"Správné zaškrcení vypadá tak, že krvácení zcela ustane. Pokud končetinu jenom přiškrtíme, tak krvácení můžeme naopak zvětšit. Nejlepší je použít škrtidlo z autolékárničky nebo opět nějaký kus látky, třeba utržený rukáv. Nikdy nepoužíváme třeba drát nebo provázek, což by mohlo způsobit poranění nervů a cév. Na co se zapomíná je to, že končetinu zaškrcujeme samozřejmě co nejblíže nad ranou, ale vždy na noze na stehně nebo na ruce mezi ramenem a loktem. Pod kolenem a pod loktem máme totiž dvě kosti a my potřebujeme přitisknout tepnu nebo cévu k jedné kosti, což se nám nemusí na předloktí a lýtku podařit."

Když zastavíme krvácení, pak zjišťujeme, zda zraněný dýchá, když ne, musíme mu uvolnit dýchací cesty.

"Pokud zraněný leží na vozovce, pak začneme tím, že nejprve zkontrolujeme obsah dutiny ústní, zda tam například není zubní protéza nebo po nárazu vyražené zuby. Tyto předměty vyjmeme, ale nesnažíme se nijak hledat a nesaháme nijak hluboko, protože bychom mohli předmět zasunout hlouběji, a pak bychom mohli vyvolat zvracení, což by pro člověka v bezvědomí bylo špatné. Pak uvolníme dýchací cesty, tedy takzvaně vytáhneme zapadlý jazyk. Ten se ovšem nevyndává tak, že bychom za něj tahali, ale protože předpokládáme, že šlo o úrazový mechanismus a může být poraněna krční páteř, tak dýchací cesty uvolníme předsunutím dolní čelisti. Chytíme zraněného za dolní čelist nebo za bradu a předsuneme ji dopředu tak, aby dolní zuby byly před horními. Pak bychom měli slyšet obnovení dýchání a vidět zvedání hrudníku. Tento manévr můžeme použít i u sedících zraněných zaklíněných ve vozidle, kdy jim okénkem můžeme uvolnit dýchací cesty."