(Ne)bezpečnost závodních tratí
Minulý víkend se zapsal černým písmem do historie našeho motorsportu. Na závodech zahynuli čtyři lidé - otec s dcerou na soutěži motocyklových veteránů v Hořicích a dvoučlenná posádka jednoho vozu na Horácké rallye v Třebíči. Shodou okolností v obou případech jezdci narazili do stromu, a tak nás zajímalo, kdo rozhoduje o bezpečnosti tratí a jak mohou rychlostní zkoušky ovlivnit sami závodníci.
Horácká rallye v Třebíči v podstatě nepatří mezi těžké závody, protože tam není mnoho technických úseků, je však velmi nebezpečná. Charakterem svých tratí, které zhusta lemují stromy, je však nejrychlejší soutěží v seriálu mistrovství republiky. A to se stalo osudným mladé posádce Miroslav Levora a Pavla Třebínová.
"To, co se stalo, se bohužel už nikdy nevrátí zpátky. Konkrétně tato rychlostní zkouška byla jednou z nejrychlejších na této soutěži. V tomto místě, na horizontu, jsme mohli jet kolem 170 až 180 km/h, ale díky tomu, že mám určitě zkušenosti, tak jsem o něm věděl. Ale podobných míst bylo na trati více, jde prostě o odhad," říká jeden z nejzkušenějších českých jezdců a aktuální lídr republikového šampionátu Roman Kresta.
Jak vlastně vznikají tratě pro rallyeový šampionát? Podle Jana Mochana, ředitele nadcházející Rallye Bohemia, je za bezpečnost tratí zodpovědný pořadatel.
"Podle národních sportovních řádů je komise tvořená pořadateli závodu - ředitel, hlavní činovník pro bezpečnost rallye."
Před samotnou soutěží si jezdci připravenou trať projedou při seznamovacích jízdách, ovšem ty se konají za plného provozu a je nutné dodržovat dopravní předpisy. Při závodech, kdy je trať uzavřená pro ostatní automobily, mohou závodní auta jet až trojnásobnou rychlostí.
"Samozřejmě se může stát, že jezdec neodhadne rychlost. Při seznamovací jízdě, kde je povolena 90kilometrová rychlost, se jede devadesát, ale při závodu tím stejným místem projedete třeba ve 200kilometrové rychlosti. Tady to nefunguje jako při závodech automobilů na okruzích nebo do vrchu, kde má každý závodník se svým autem testovací jízdy a piluje každou jednu zatáčku a její průjezdovou rychlost. V rallye je to celé o zkušenostech jezdce."
A i když po seznamovacích jízdách mají jezdci k trati připomínky, tak jako tomu bylo třeba i na Horáckké rallye, pak se trať nedá změnit. Už i proto, že zajištění nejrůznějších povolení trvá skoro půl roku.
"Nedá se jet jinudy, ale například lze nějaký úsek vypustit nebo ho doplnit o nějaký retardér. Pokud jezdci budou mít připomínky k tratí, určitě se s ní něco dá udělat."
A právě proto se příští víkend během Rallye Bohemia chtějí jezdci sejít, aby pořadatelům připomněli, že se vzájemně potřebují.
"Aby pořadatel pochopil, že jeden bez druhého to nemůže dělat a že spolu musíme komunikovat. Jde nám hlavně o to, aby pořadatel byl ochotný s jezdci komunikovat třeba i měsíc před samotným závodem," říká Krestův navigátor Petr Gross.
Tak věřme, že ten minulý, černý víkend v motoristickém sportu byl na dlouho poslední.
